Když 3. října minulého roku u břehů středomořského ostrůvku Lampedusa tragicky ztroskotala loď s africkými uprchlíky a zemřelo 366 lidí, starostka ostrova Giusi Nicolini se ve své bezmoci zeptala evropských politiků, jak velký má být lampeduský hřbitov, aby přijal všechna těla utonulých migrantů. Po roce by byla odpověď mrazivá: jen v posledních třech měsících zemřelo mezi jižním břehem Středozemního moře a pobřežím Itálie a Malty na dva a půl tisíce osob. Hlasy volající po otevření humanitárních koridorů, které zaznívaly po ztroskotání u Lampedusy, zůstaly nevyslyšeny. Podobně jako ve středověku, kdy musel obžalovaný dokázat svou nevinu zkouškou ohně, i dnes migranti prokazují svoji způsobilost žít v Evropě překonáním různých překážek: nejdřív je potřeba uniknout hrdlořezům ve službách náboženských fanatiků či státních tyranů, pak se nechat ilegálně a v nelidských podmínkách převézt na druhou stranu moře, a teprve pak projít sítem horlivých imigračních úředníků. Smrt je často nevyhnutelným výsledkem této hry, spoluorganizované evropskou migrační politikou.
J. Horňáček
Petr Nečas i Mirek Topolánek ještě jako premiéři s gustem opakovali, že reformy jsou „nezbytné a nutné“. Češi si žili nad poměry. Nešetřili. Moc jedli a pili. Nechávali se vozit sanitkami do nemocnic. Nepracovali, a přesto neměli tu slušnost jít s celou rodinou na ulici. Raději neustále natahovali ruce a čekali, že jim sociální stát pomůže. Moudří modří ptáci však řekli rázně: „Dost! Šetřit se bude. Dluhy se musejí splatit.“ Důchodci tedy začali šetřit, dávky klesly na minimum, byl vztyčen druhý pilíř penzijního spoření, stouply všemožné poplatky – a dnes se ODS topí v dluzích. Petr Fiala vyzývá členy, aby přihodili nějakou tu zlatku a pomohli straně zpátky na vrchol. Střádá se „pro ODS, pro budoucnost“. Když každý něco přihodí, ODS se zmátoží a zase ukáže občanům, zač je toho loket. Solidaritou proti sociálnímu státu!
J. Gruber
Překračování hranic byť i minimálního vkusu a prolamování limitů reklamního smogu se v předvolebním období a zvlášť v jeho horké fázi stalo běžnou praxí. Letošní kampaně před komunálkami se vyznamenaly tím, že řada aspirantů svou kmotrovskou vizáž ani neskrývá. Příkladem je sebepropagace politické filiálky kdovíčeho, která se nazvala Pro Prahu, anebo práskačská procházka nočním Brnem, kterou se prezentuje boss tamních občanských demokratů František Vižďa. Jednomu politickému adjunktovi, shodou okolností také z ODS, se ale podařilo ostatní přece jen překonat. Igor Němec z Prahy 7 má rád hokej a především hokejovou Spartu. Hokej a fanouškovství k naší kultuře prostě patří. Na billboardu se usmívá v klubové mikině, v ruce třímá spartskou helmu s chocholem. Za ním se skví heslo „Nikdy nic nevzdávám“ a ještě dále v pozadí se proti zapadajícímu slunci vypínají siluety vojáků ve vřavě bitvy u Thermopyl, z níž producenti filmu 300 udělali exemplární hnědobílou audiovizuální pohádku, která se u některých skupin dočkala značné obliby. Na co že to tedy Igor Němec apeluje ve svém symbolickém boji?
O. Buddeus
Typicky okurkovou kauzu vyrobila v Lidových novinách Jana Machalická. Nelíbí se jí, že město Plzeň muselo České televizi doplatit dvě stě tisíc korun za přímý přenos Prodané nevěsty, která se tu hrála u příležitosti otevření nového divadla. Herci a tvůrci se navíc vzdali práva na zvláštní honorář za toto vysílání. Bohužel asi jediný, kdo s tím má problém, je sama Machalická. Česká televize se brání, že přenos schválila, až když byl hotový rozpočet, a navíc i přes dotaci města zaplatila většinu nákladů. Jenže podle Machalické šlo o tak velkou kulturní událost, že s přenosem měla Česká televize počítat předem. Jistě, otevření nového divadla určitě událostí je, nicméně by se našly i významnější kulturní události, které by Česká televize mohla přenášet nebo aspoň pustit ze záznamu. To, že si Plzeň připlatila za přímý přenos, bych chápala spíš jako docela účelné vynaložení městských peněz na vlastní propagaci. A možná i jako malé alibi, že si Plzeň titul Evropské hlavní město kultury roku 2015 přece jen zaslouží.
T. Zubatá
Stream.cz chce z nedávného konfliktu v Pásmu Gazy vytřískat, co se dá. A protože jsme posledním ostrůvkem Evropy, který ještě stále stojí za ultranacionalistickým vedením premiéra Benjamina Netanjahua, může nová reality show s názvem Operace Izrael počítat s vysokou sledovaností. O co v ní jde? Diváci sledují upocená těla učedníků a učednic izraelského bojového sportu krav maga během náročného castingu. Dva vybraní šťastlivci a jedna šťastlivkyně nakonec podstoupí nejtvrdší výcvik pod patronátem IDF přímo ve Svaté zemi. „Nejdrsnější reality show v ČR“ se natáčela právě ve chvíli, kdy izraelskopalestinský konflikt vrcholil. Tuto reality show – tak drsnou, že se o tom producentům Streamu ani nesnilo – se bohužel českým kamerám nasnímat nepodařilo. V tomto survivalu novodobých dějin zemřelo tisíc pět set palestinských civilistů, z toho přibližně pět set dětí. Pro příště bych tedy doporučoval podívat se k sousedům a raději přivézt nějaké skutečně autentické pokoukáníčko. Ještě lepší by bylo, kdyby se tvůrci vydali jižněji a zahájili Operaci Sýrie. Vyzkoušet si umění krav magy na Asadových bombardérech či těžce ozbrojených islamistických radikálech by mohlo účastníkům i televiznímu štábu prospět.
J. Chlupáč