Filosof a teolog Táriq Ramadán je jedním z nejznámějších současných západních muslimských myslitelů. Jeho dílo je však přijímáno rozporuplně a má i množství nesmiřitelných kritiků. Jaké jsou důvody této nejednoznačné odezvy?
Pokud bychom v současnosti hledali celebritu mezi muslimskými mysliteli, určitě bychom na prvním místě jmenovali Táriqa Ramadána. Tento význačný filosof, teolog a islamolog se narodil a studoval v západní Evropě, kde ostatně působí dodnes jako profesor islámských studií na Oxfordské univerzitě a rovněž jako ředitel britského Výzkumného centra pro právo a etiku islámu.
Učenec proti kamenování
Ramadán v sobě spojuje muslimského aktivistu i klasického učence. Mezi jeho hlavní témata patří otázky spojené s existencí muslimů v západním prostředí, ale také potřeba reformovat islám tak, aby vyhovoval nárokům moderních společností. Díky těmto aktivitám, ke kterým přirozeně (kritici by řekli selektivně) připojuje kritiku autokratických režimů a porušování lidských práv, se Ramadán snadno dostává do pozice, kdy je z různých důvodů kritizován jak muslimy, tak zástupci západní společnosti. V minulosti mu tak byl zakázán vstup do Tuniska, Egypta, Libye, Sýrie, Saúdské Arábie a v roce 2004 také do Spojených států. Ve všech případech byla důvodem jeho hlasitá kritika domácí nebo mezinárodní politiky vlád dotyčných zemí.
To, že se Ramadán může velmi snadno stát nepřítelem obou imaginárních táborů, tedy západního i islámského, asi nejlépe ilustruje kauza spojená s jeho výzvou k přijetí „moratoria na tělesné tresty, kamenování a trest smrti v islámském světě“ z roku 2005. Tato výzva je v plném souladu s jeho modernistickým přístupem, jenž trvá na nutnosti reinterpretace posvátných textů podle požadavků doby. Nemá jít o znevažování koránského zjevení, které s tělesnými tresty u konkrétních provinění počítá, ale spíše relativizaci jeho výkladu s ohledem na aktuální kontext a o upřednostnění vyšších humanistických významů tohoto zjevení před doslovnou a formalistickou interpretací. Tato pasáž Koránu je totiž často zneužívána mocnými k potlačování opozice, mimo jiné muži k ponižování žen (napoví už seznam zemí, kde jsou dnes tresty známé jako „hudúd“ uplatňovány).
V důsledku zmíněné výzvy pak byl Ramadán muslimy napadán téměř jako odpadlík zkorumpovaný Západem. Západním kritikům se zase moratorium zdálo málo, požadovali okamžitý a trvalý zákaz tradičních trestů a Ramadánovi vytýkali, že vede dvojí diskurs, aby se stal globální muslimskou autoritou. Ramadán tuto ambici nepochybně má, k tomu, aby se naplnila, však musí být muslimy vnímán jako autentický hlas islámské vzdělanosti. Principiálním odmítnutím koránských trestů by se v očích většiny souvěrců nevratně zdiskreditoval.
Hodnoty euroislámu
Ramadána je těžké nějak jednoznačně zařadit. Jde o upřímného ochránce islámské tradice a muslimské identity, ovšem narozeného v Evropě, kde je mu zcela očividně dobře a jejíž demokratické hodnoty ctí. Není jistě od věci připomenout, že Ramadán je vnukem Hasana alBanná, který založil egyptské Muslimské bratrstvo, což Ramadánovi jeho kritici nikdy neopomenou předhodit.
Někteří muslimové považují Ramadána za intelektuála odtrženého od životní reality muslimské většiny. Ramadán je ovšem především moderní teolog, hledající cestu k „euroislámu“, tedy k takové podobě víry, která by evropským muslimům umožnila zachovat si jejich identitu a přitom se nevydělovat ze společnosti. Není naivním proponentem multikulturalismu, ale obhajuje ty jeho hodnoty, ke kterým neexistuje lepší alternativa. Vyzývá k respektování demokratických hodnot, vyzdvihuje cenu plurality, a to vše podpírá argumenty islámského učence. Z těchto důvodů pak přirozeně odsuzuje nesnášenlivost – v současnosti reprezentovanou například Islámským státem: „To, co děláte – zabíjení nevinných lidí, zavádění takzvané šaríi nebo takzvaného Islámského státu –, je proti všemu, co pochází z islámu. To není chalífát, jen skupina lidí, kteří, aby legitimizovali svou politiku, odkazují na náboženské zdroje.“
Výstižně Ramadána charakterizoval nizozemský novinář a spisovatel Ian Buruma: „Ramadán nabízí cestu kritického i tradicionalistického přístupu k islámu, která má vést k hodnotám stejně univerzálním, jako jsou hodnoty evropského osvícenství. Tyto hodnoty nejsou ani sekulární, ani jednoznačně liberální, každopádně však nevedou k nějaké svaté válce proti západní demokracii. Jeho politika nabízí alternativu k násilí, což je jistě dobrým důvodem k tomu, abychom se jím zabývali – kriticky, avšak beze strachu.“
Autor působí na Katedře blízkovýchodních studií Západočeské univerzity.