Vystoupení Filipa Renče v pořadu Českého rozhlasu Zaostřeno na cizince, kde spolu s Kamilem Filou rozebírali scénu útoku muslimského muže na záchranáře v seriálu Sanitka 2, v podstatě není potřeba nijak analyzovat. Renč je natolik explicitní a přímočarý, že nepřipouští žádné pochybnosti, ať už jde o silně předsudečné výroky o samotných cizincích nebo vytáčky ohledně vlastní odpovědnosti za jím zrežírované dílo. Co ale za poznámku možná stojí, je srovnání Renčova výstupu s rozhlasovým hostováním jiného českého režiséra, taktéž hojně citovaným, totiž s loňským rozhovorem Pavla Sladkého se Zdeňkem Troškou v pořadu Čajovna, kde Troška mimo jiné čelí – pravda, poněkud překomplikované – otázce na téma „verbální agresivita“. Aniž bychom chtěli generalizovat a ptát se, co vlastně oba rozhovory vypovídají o úrovni české režie obecně, může být udivující, že lidé s přístupem a vyjadřovacími schopnostmi, jaké oba pánové předvedli, se vůbec k režírování filmů dostanou. Výsledek samotného srovnání je ovšem také brutálně prostý: zatímco Troška v rozhlase působí jen jako buran, Renč ze sebe svými výroky dělá i hulváta.
A. Tesař
Pořád se diskutuje o úpadku vzdělanosti v naší zemi. Čeští žáci a žačky i studenti a studentky se propadají v rozličných žebříčcích. Domácí vysoké školy si ve srovnání se zahraničními rovněž nevedou nijak výtečně. Proto bychom měli kvitovat poslední počínání prezidenta republiky, který dbá o to, aby alespoň ve vládě zasedli lidé, kteří jsou v oboru kovaní. Vždyť to byl právě on, kdo se zasadil o vytvoření kabinetu odborníků. Ve volném čase usedá k počítači a za pomoci internetu dohledává impaktované studie současných kandidátů na ministerská křesla. Vymezuje se proti plzeňským rychlostudentům. A při setkávání s budoucími členy kabinetu Bohuslava Sobotky pokládá nominantům otázky, které mají prověřit jejich kompetenci. Přesvědčil se o tom i Martin Stropnický, který – jakožto budoucí ministr obrany – dokázal prezidentovi říct, kolika tanky Česká republika disponuje. Je radost žít v zemi, kde se hlava státu skutečně stará o to, aby bylo lépe. Přestože nemá ani jeden článek v impaktovaném časopise. Někomu to prostě pálí od přírody.
J. Gruber
Soudě podle nejvyššího počtu heren v Praze (celých padesát) žijí v Městské části Praha 8 velmi hraví občané. Anebo spíš hraví zastupitelé, kteří rádi zjišťují, kam až mohou trpělivost rezidentů pokoušet. Pohár přetekl ve chvíli, kdy povolili hernu hned vedle Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Obyvatelé „Osmičky“ založili iniciativu 8 bez hazardu a začali sbírat podpisy pod petici za místní referendum o hernách a kasinech. Místostarostka Vladimíra Ludková vytáhla do boje s trumfem v podobě argumentu, že když se zruší herny, děti si nebudou mít kde hrát. Ale jsou peníze z hazardu vskutku nepostradatelné pro zajištění provozu sportovišť a neziskových organizací? Příjmy z hazardu tvoří jen 1,7 procenta rozpočtu městské části, gambleři naházejí do automatů mnohonásobně více. Na to upozorňuje i organizace Člověk v tísni, která se spolu se skauty Prahy 8 proti tomuto výroku ohradila. Navíc městská část musí vydávat peníze na potírání kriminality, která v některých oblastech (Karlín, Palmovka) není zrovna malá a na jejíž souvislost s přítomností heren upozorňuje i Policie ČR. Pokud se občanům Prahy 8 podaří do konce května sehnat osm a půl tisíce podpisů, možná už na podzim v místním referendu vyhlásí, že hrátek s čerty bylo dost.
V. Jelínková
Podle toho, jak se v Česku rozjelo vydávání komiksových manga sérií Bleach nebo Naruto (každá šestkrát do roka), se zdálo, že se japonskému způsobu vidění světa u nás daří. Teď ale přišla firma Sony s nepříjemnou zprávou. Televizní kanál Animax, který v místních končinách patřil k průkopníkům populárnosti kreslených seriálů anime, v lednu končí. A důvod? Mediální divize japonského výrobce elektroniky se chce zaměřit spíše na své kanály AXN Black a White. Místo u nás stále ještě neobvyklého žánru anime tak bude moci český a slovenský divák sledovat více amerických seriálů a reality show. Ne že by tedy u většiny nekonečných japonských příběhů o něco zásadního přišel. Ale to jsem opravdu sám, kdo miluje klasiku žánru Ghost in the Shell? Nebo vyprávění o bratrech z paralelního vesmíru, v němž je alchymie záležitostí státních úřadů (Fullmetal Alchemist)? RIP Animax.
J. G. Růžička
Ze sportu. Zběhlý archivář sovětské zpravodajské služby Mitrochin poutavě vypravuje o světovém šampionátu šachistů v roce 1978, který se konal na Filipínách. Za dramatických okolností se na něm utkal sovětský velmistr Anatolij Karpov s uprchlíkem Viktorem Korčným. Centrála KGB vytvořila zvláštní tým, složený z osmnácti operačních důstojníků zahraniční rozvědky, s jedním úkolem: emigrant Korčnoj musí prohrát. Před zahájením osmé partie, kdy Korčnoj vedl, si s ním Karpov odmítl potřást rukou. Rozčilený Korčnoj, o němž se vědělo, že pokud je rozladěn, hraje velmi špatně, prohrál. Po dvanácti hrách se skóre opět vyrovnalo a Korčnoj se vrátil do původní formy. Během následujících pěti partií se o Karpovova soupeře staral doktor Vladimir Zuchar. Tento sovětský hypnotizér seděl v první řadě, odkud na Korčného po celou hru upřeně hleděl, takže po sedmnácté partii mu na Karpova chyběly už tři body. Dva ještě získal, ale nakonec rozdílem jediného bodu prohrál. Nespoléhejme na odborníky a cvičme se v zírání. Svépomocí v rodině, na pracovišti i večer v baru. V dnešní tekuté době se bude hodit cokoliv.
R. Rops-Tůma