eskalátor

„Úkolem novinařiny je dát kozy nebo Hitlera na titulku, napsat o někom, že je piča, legračně mu zkomolit méno, útočit na maoisty, prodat toho těm nulám co nejvíc a ze zisku koupit koks, toluen, perník nebo savo.“ Tak praví legenda české novinařiny Jarek Plesl (nejvtipnější člověk na světě) a funkcionáři českých kulturních a literárních časopisů si jeho radu evidentně berou k srdci. Po číslu kulturního časopisu Lógr, které má na obálce Adolfa v trenýrkách a hlavní titulek „Bojíte se vtipného Hitlera?“, nyní vyšlo také nové číslo literárního měsíčníku Host s modlícím se führerem a tématem „Hitler v umění“. Těžko soudit, zda za tím stojí upřímný badatelský zájem, nebo jen naivní snaha oslovit čtenáře, které jinak literatura vůbec nezajímá a raději si koupí Reflex nebo Týden. Všimněme si ale editorialu. Nová redaktorka Hana Řehulková se v něm s mírnými rozpaky představuje čtenářům a mimo jiné píše: „Tak jako tak je mé vnímání pravděpodobně obluzeno vědomím, že tématu březnového čísla Hosta vévodí Adolf Hitler.“ Prosím paní Řehulkovou, redakci Lógru a Hostu i ostatní kulturní časopisy: ušetřte nás podobných obluzení a příště nám raději ukažte jen ty kozy.

J. Gebrt

 

Moje občasné návštěvy Brna – kořeněné přespáváním ve spojce mezi Křenovou a Cejlem, dvěma výspami sociálního selhání aglomerace, signifikantně pojmenované Špitálka – mi umožňují na vlastní kůži okusit, co je to „žít Brno“. Pomalu se otrkávám a málokterý záměr brněnské radnice mě ještě zvedne ze židle. Ohlášení nápadu začít stavět takzvané Janáčkovo kulturní centrum ve chvíli, kdy je připravena pouze první fáze projektu, totiž podzemní garáže nabízející 192 parkovacích míst, si ovšem měli radní přesto raději nechat až na prvního dubna. „Pokud se třeba najde pro Janáčkovo kulturní centrum lepší místo, lze na garážích postavit třeba i nějaký multifunkční dům,“ prozradil Brněnskému deníku Libor Šťástka, starosta městské části Brno­střed a muž, který stojí za proslulým znovupovolením heren maskovaných za kasina. Člověk nemusí být zrovna fanoušek opery, aby v podobném počínání radnice rozpoznal jasný ojeb. Zdá se, že Brno ještě dlouho nebude ani tak město, jako spíš životní styl.

M. Zajíček

 

V polovině března pochodovali ulicemi Českých Budějovic lidé, kteří tak chtěli upozornit, že „maminkám nenarozených dětí možná jen nikdo neřekl, že na potrat jít nemusí“. Jak někdo může ženám podsouvat neschopnost, nesamostatnost a nezodpovědnost a zároveň od nich očekávat, že budou dobrými matkami, je pro mě záhada. Jenže někdo v tom očividně má úplně jasno – a tak píše dopisy premiérovi, ať i on zváží svou odpovědnost před Bohem a zasadí se o zrušení práva na potrat. Osvěty není nikdy dost. Po jihočeském štrádování nás ještě čeká celostátní pochod – začne 29. března na Mariánském náměstí v Praze.

D. Poláková

 

Konec zimy je dobou podávání evropských projektů. Nová výzva programu Evropské unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mladé a sport je skutečně pro otrlé. Do poslední chvíle nebylo jisté nic – včetně názvu. Europe4all, anebo radši Yes (jako Youth­Europe­Students)? Nakonec se z kvasu kreativity zrodil Erasmus Plus. Všichni jsou nadšení a zmatení zároveň, neboť Erasmus se doposud týkal jen vysokých škol. Národní agentura se snaží, seč může, ale situa­ce je nepřehledná. Chybějí formuláře, potom jsou dostupné jen v angličtině, nakonec i v češtině – ale při jejich vyplňování se objevují chyby. Stihne se to? Nestihne? Jen žádné chmury, adrenalin je zdravý. Mentoring střídá monitoring, couching briefing, subsistance diseminace – růžové kolonky se plní projektovou poezií. Nakonec si všichni oddechnou, když přijde milosrdenství v podobě týdenního posunutí deadlinu.

K. Procházková

 

Podle společnosti Oxfam drží pětice nejbohatších britských rodin srovnatelný majetek jako pětina nejchudších obyvatel Spojeného království. Rozhořčený čtenář, odkojený filmy o Wall Streetu a zprávami o zlém finančním kapitalismu, by mezi nejbohatšími očekával pětici manažerů spekulativních hedge fundů a traderů s deriváty a subprimy. Není tomu ale tak. Westminsterský vévoda (s majetkem 7,9 miliardy liber) je spokojeným pozemkovým rentiérem, bratři Reubenové (6,9 miliardy liber) se vyšvihli na výrobě oceli, bratři Hindujové (6 miliard liber) vlastní nadnárodní společnost podnikající v maloobchodě a bankovnictví, jmění rodiny Cadoganových (4 mi­liardy liber) spočívá v rozsáhlých pozemcích v lukrativních zónách v Chelsea a Knights­bridge a Mike Ashley (3,3 miliardy liber) vlastní síť prodejen se sportovními potřebami. Jak je patrné, majetková nesouměřitelnost dnešního věku stále ještě stojí na nohách produktivního kapitalismu.

J. Horňáček

 

Začínáme si zvykat, že před světem se neskryjeme ani za záchodovými dveřmi. Během defekace s chytrým telefonem v ruce za sebou zanecháváme nemalé množství metadat, která míří informačním septikem rovnou do úložišť na velkokapacitních harddiscích, aby byla kdykoli připravena prásknout cokoli tomu, kdo zmáčkne správné tlačítko. Za takové situace je největší záhadou světa zmizení šedesátimetrového dopravního letadla s více než dvěma stovkami cestujících nad Indickým oceánem. Když selžou všudypřítomné kamery, radary a satelity, vysoce racionalizovaná informační doba nemůže jinak než se ptát s redaktory Blesku věštců jako za starých předtechnologických časů: Unesli letadlo mimozemšťané, nebo piloti? Událost tak nese i jistou naději. Pokud se může dvousettunový boeing ztratit pátračům z šestadvaceti zemí světa, není ještě vše ztraceno.

B. Černý