Ve Francii se v posledních týdnech upíná pozornost zejména na reformu druhého stupně základních škol (takzvaných collèges). Mladá ministryně ze Socialistické strany Najat VallaudBelkacemová čelí tlaku v podstatě ze všech stran: od odborníků, učitelů i politické opozice. Lucie Delaportová v internetovém časopise Mediapart z 13. května ovšem označuje některá vyjádření kritiků za pokrytecká. Vypouštějí je podle ní lidé, kteří „nemají žádný zájem na tom, aby se francouzský školský systém někam posunul“. Čím reforma pobuřuje? Chce odstranit „elitistické“ prvky francouzského školství – omezuje latinu a řečtinu, ruší bilingvní třídy, rozděluje látku dějepisu na „povinnou“ a „volitelnou“, zavádí interdisciplinární výuku a dává větší pravomoci ředitelům škol. Delaportová připomíná, že Francie má podle OECD nejméně rovnostářský školský systém. Z tohoto pohledu má současná reforma podle ní své opodstatnění. Ministryně je ovšem podle svých kritiků vinna především „zločinem urážky francouzské identity“. Proč? Jde proti tradičním názorovým proudům: ten pravicový by rád děti posílal do různých škol podle jejich talentu, ten levicový zase v rámci jedné školy vytvářel alespoň elitní třídy.
Velkou pozornost si ve francouzském tisku začátkem května získal francouzský levicový sociolog a demograf Emmanuel Todd. Tento pravnuk slavného antropologa LéviStrausse se ve svém novém eseji Kdo je Charlie? vrací k událostem, které následovaly po útoku na redakci Charlie Hebdo, a vyvádí z omylu všechny ty, kteří takzvané Pochody jednoty ve francouzských městech interpretovali jako ukázku síly francouzské společnosti. „11. leden byl podvod!“ nechal se slyšet francouzský sociolog. Co ho k této myšlence přivedlo? Teze jeho nové knížky shrnul 7. května na svých stránkách týdeník L’Express. Todd říká, že v pozadí zmíněných Pochodů jednoty stála předně motivace přihlásit se k právu na karikování náboženství druhých, což se v tomto konkrétním případě ale shoduje i s právem na karikování těch nejslabších – imigrantů. Proto podle něj šlo o demonstraci síly s xenofobním nádechem. Podívámeli se na mapu, největší podíl účastníků nebyl 11. ledna v historicky daných republikánských regionech, ale v těch okrajových, tradičně spjatých s katolíky. Kromě toho Todd upozorňuje, že shromáždění nebyla celonárodní – chyběli na nich dělníci a mládež z předměstí. To podle něj jen potvrzuje, že současná Francouzská republika bere pod svá křídla pouze horní, vzdělanou část obyvatelstva. O jednotě nelze mluvit.
Kritika zmíněné Toddovy práce na sebe nenechala dlouho čekat. Pominemeli pobouření premiéra Vallse, k celé záležitosti se na stránkách deníku Le Monde z 20. května vyjádřila také politoložka Nonna Mayerová. Ta s Emmanuelem Toddem nesouhlasí z principu. Nepřesvědčil ji totiž sociologův přístup k materii. Mayerová vyčítá Toddovi, že se nezajímá o jednotlivce a své závěry vyvozuje pouze z obecných kartografických dat. Sama nabízí alternativní pojetí, které více dbá na sociokulturní profil manifestantů, jejich politickou orientaci a motivace. Základem tohoto přístupu je průzkum Národní poradní komise pro lidská práva z letošního března, který údajně zpochybňuje Toddovo tvrzení, že se shromáždění neúčastnili dělníci a imigranti. Sečteno podtrženo, Nonna Mayerová nesouhlasí s tím, že by účastníci pochodů byli islamofobové. S odkazem na výsledky průzkumu naopak zdůrazňuje jejich otevřenost vůči jinakosti.
Aktuálním tématem je ve Francii avizované přejmenování pravicové Unie pro lidové hnutí (UMP). Předseda strany Nicolas Sarkozy přišel s nápadem nahradit zavedený název jednoduchým a výstižným pojmenováním Republikáni. Celou věc už schválilo vedení strany, o konečné změně ale rozhodnou její členové v hlasování. Výrazy „republika“ a „republikáni“ s sebou ovšem ve Francii nesou pořádně propletené klubko historických odkazů. A jak se ukazuje, ne každému je Sarkozyho iniciativa lhostejná. Na stránkách levicového deníku Libération se 5. května objevilo prohlášení kolektivu advokátů, kteří coby zástupci padesátky osobností nové jméno strany kritizují. Za tímto účelem také vytvořili petici, čítající přes 20 tisíc podpisů. Žádají v ní, aby se ministryně spravedlnosti začala věcí zabývat a přejmenování zabránila. Pokud se tak nestane, jsou připraveni podniknout proti Sarkozymu právní kroky sami. UMP si podle nich přivlastňuje označení, které náleží všem Francouzům. Republika totiž není ani pravicová, ani levicová. O její význam se ostatně vedou boje už od Francouzské revoluce. Sarkozy zjevně pochopil, že kdo kontroluje slova, kontroluje mysl. Reálně tak hrozí, že budoucím generacím slova „republika“ a „republikáni“ už nic neřeknou.