eskalátor

Doby, kdy francouzský filosof Bernard­Henri Lévy přesvědčoval prezidenta Nicolase Sarkozyho o nutnosti bombardovat tu či jinou africkou zemi, sice již pominuly, Lévy je však médii stále oblíbený a dveře evropských státníků mu zůstávají otevřené. Výjimkou je snad jen Kreml, který Lévymu zakázal pobyt v Rusku. Ve stejný den, kdy Putin usoudil, že mu stačí intelektuální výkony Gérarda Depar­dieua, přistál na kštici filosofa v pořadí již osmý dort Nöela Godina, známého anarchistického „entarteura“, tedy „vrhače dortů“. Oběťmi Godinovy cukrárenské guerilly bývají hvězdy šoubyznysu či politici a takřka bez výjimky na dortový atentát reagují nekontrolovatelnou zlostí. I Lévy si chtěl s vrhačem vyřídit účty osobně, pěstmi a na místě. Godinovi sice již táhne na sedmdesátku, ale jeho krémové pochoutky zůstávají účinným způsobem, jak shodit z piedestalu naduté představitele mediál­­ního a politického provozu naší společnosti spektáklu do patřičných mezí. Filosof, jemuž zjevně není cizí cit pro paradox, si nakonec alespoň v televizi postěžoval, že na něm byl proveden „pokus o umlčení“.

J. Horňáček

Koupil jsem si nové kalhoty. Patrně bych o tom necítil potřebu referovat, kdyby oděv zevnitř nenesl decentní nápis Winter ­Weight, což je anglický eufemismus pro nadváhu nabytou nezřízeným vánočním přejídáním. Zatímco jsem studoval v pase umně skrytou gumu, která se ještě umněji dokázala přizpůsobit oblinám, jež západní společnost považuje za nelichotivé, ohromil mě kulturně antropologický rozměr celé taškařice. Po stovky tisíc let bylo největší starostí lidstva přežít zimní hladovění, dočkat se příchodu jara, spočítat žebra na vychrtlých tělech a opět vyrazit na lov či sběr. Největší starostí naší civilizace je zřejmě nežrat v zimě tolik, abychom se s příchodem jara vešli do svého oblečení a přes rostoucí teřich si dokázali zavázat sportovní obuv. Je totiž nutné dopřát si trochu toho aktivního vyžití, abychom se pak mohli během léta promenovat u moře v plavkách bez pocitu studu. V rámci ozdravné terapie doporučuji pobyt na Hippokratově ostrově Kós u anatolského pobřeží. Setkání s lidmi, kteří si o zimní nadváze mohou nechat jen zdát, by možná pomohlo přehodnotit starosti nejednoho z nás.

J. Kravčík

Na severu Čech si uměli s vlastizrádci vždy poradit. Jen za minulé století napřed na základě pečlivě sestavených seznamů vypravili vlakem lidi s označením „návrat nežádoucí“ a později údajné sepisovače vypakovali taky. Potom byly pár desetiletí soupisy neoblí­bených spíš kratší, hlavně se plnily normy a nová sídliště. Nyní po letech klidu nastal čas tradici oprášit. Oficiálně se tvářící face­bookový profil Ústí nad Labem s více než 25 ­tisíci sledujícími je svou láskou k zahnědlému „vlastenectví“ známý. Jeho administrátoři běžně tvrdí, že naše ombudsmanka pokládá pasti na bílé a že nepřizpůsobivé cikány je potřeba nazývat pravým jménem. Občas se ovšem stane, že laťku rasistické kreativity šoupnou ještě výš. Třeba 1. června, kdy se na stránce objevilo promo na akci Islám v ČR nechceme Ústí nad Labem: „Buďte ostražití a poznamenávejte si jména těch, co s islamizací Čech souhlasí a podporují ji. Jednou se bude tento seznam hodit, až se bude dotyčným dokazovat vlastizrada.“ Protože si autoři za svými slovy stojí, po zmíněném příspěvku se po vlně kritik a karikatur slehla zem. I zbabělost je u nás tak nějak tradiční.

T. Čada

Do Sítě revolučních buněk mne přihlásil objekt Karel (začerněno), šéfredaktor nechvalně známého tiskového orgánu levicových extremistů. Brzy nato jsem se zúčastnil této přímé akce: Posíláme do potrubí zlou stolici, která díky sešlosti materiálu prosakuje do vodovodního řadu a z vody pitné činí krajně toxickou. Útok na civilní obyvatelstvo je plošný a nemilosrdný. Dejvice už jsou naše, zítra celá Praha a pozítří se revolučním lejnem zalkne celý prohnilý svět! Pokud je mi známo, akci „VODA“ inicioval neznámý muž na poradě v konspiračním nebytovém prostoru v Krokově ulici v Praze. Tento objekt je veden pod krycím označením „Redakce“ a není bez zajímavosti, že též disponuje záchodem. Závěrem výpovědi chci dodat: svého činu nelituji a otevřeně doznávám, že v případě potřeby a příležitosti jej hodlám opakovat třeba každý den. Já a mí soudruzi budeme kadit tak dlouho, dokud nebudou splněny všechny naše extremistické požadavky: nepodmíněný základní příjem, nepodmíněný základní sex a jiné, viz Manifest zadržovaného humanismu. Třeste se před našimi prdíky, hoří lépe než (začerněno). Kadíme za lepší svět a nic nás nezastaví!

R. Rops­-Tůma

Sexistickým reklamám se v Česku daří, některé ale nahrávají kritice přímo na smeč. Když totiž ve sloganu „šperky nejsou hřích“ u reklamy Klenotů Aurum, na níž je pět modelek oděných pouze v téměř neviditelných předmětech, začerníte jedno písmeno, ze slova „šperky“ rázem vzniknou „špeky“. Na Facebooku se na to konto objevila událost nabádající k obdobným úpravám sexistických reklam, ale i těch, které zobrazují Photoshopem upravená ženská těla. Ne všichni ovšem mají pro „subvertising“ pochopení. Někteří diskutující na stránce zůstali u tématu a zarytě tvrdili, že fotografie rozhodně upravené nejsou a dívky už vůbec nejsou kost a kůže, případně se začali hystericky bránit domnělému nájezdu „tučnic“ (žen s velikostí 38 a větší), které nahradí modelky na reklamních billboardech. Další se zaklínali svobodou slova, jiní svobodou fantazie či podnikání a nakonec i paragrafem 257 trestního zákoníku – poškozování cizí věci. Kritika sexismu evidentně není jen hřích, ale i trestný čin.

K. Kňapová