V Rusku přituhuje a dříve spíše hysterické výkřiky o návratu stalinských časů už tak hystericky nezní. Velké pozdvižení vyvolala například policejní razie v moskevské Ukrajinské knihovně, která skončila obviněním její ředitelky Nataliji Šarinové z rozdmýchávání národnostní nesnášenlivosti. Šarinová byla následně uvržena do domácího vězení. Případem se zabývala filoložka Natalija Zaněginová ve vydání listu Novaja gazeta z 2. listopadu: „Čistky a prověrky v knihovnách probíhají minimálně posledních deset let. Hlavní výtkou je, že knihovny nemají seznam federálně zakázané literatury, aby mohly průběžně čistit své fondy, a také to, že poskytují neomezený přístup k internetu. Ale jsou i skandálnější důvody. V červnu letošního roku byly zabaveny v knihovně židovského gymnázia v Jekatěrinburgu náboženské knihy. V červenci náměstkyně ministra vzdělávání pro sverdlovskou oblast Žuravlevová podepsala příkaz zlikvidovat knihy britských historiků Johna Keagana a Anthonyho Beavera, které vyšly s podporou fondu George Sorose. Nic extremistického přitom v knihách není, pouze Soros je teď persona non grata.“ Oba zmíněné případy vyvolaly mezi knihovníky velký strach. Hlavním iniciátorem razie v Ukrajinské knihovně byl Dmitrij Zacharov, bývalý člen proputinského hnutí Naši a dnes místní zastupitel v jednom z moskevských obvodů. Na sociálních sítích o sobě píše, že „má rád dobré žrádlo, věci zadarmo a holé kozy“. Kromě toho je také bojovníkem s banderovci, liberály a pátou kolonou. Podnět ke stíhání ale dal bývalý pracovník knihovny Sergej Sokurov. Toho ředitelka Šarinová před pěti lety vyhodila a on jí tehdy opakovaně sliboval „velké nepříjemnosti“. Šarinová nyní tvrdí, že část zabavených tiskovin tam vnesl právě Sokurov – nejsou na nich ani razítka knihovny. „Sokurov není jen ukrajinofob, ale hlavně je smrtelně uražený, což je mnohem horší. Takových lidí jsou miliony a každý se má za co mstít. Víte, co bylo jednou z příčin masového teroru v roce 1937? Do měst přijely desítky tisíc mladých lidí, kteří neměli kde žít. Začala udání, masové zatýkání a najednou se byty uvolnily,“ píše k tomu Zaněginová.
Další iniciativou, která připomíná totalitní časy, je návrh Zákona o informacích, informačních technologiích a obraně informací, který předložila skupina poslanců za vládnoucí Jednotné Rusko, komunistickou stranu a Žirinovského liberální demokraty. Píše o tom deník Novyje Izvestija, rovněž z 2. listopadu. Smyslem zákona je zakázat ruským institucím a občanům, aby poskytovali jakékoli informace „zahraničním státům, mezinárodním organizacím, zahraničním právnickým osobám a také ruským společnostem vlastněným zahraničními firmami“. Výjimkou jsou dříve zveřejněné informace a také informace, na které se vztahuje ruské právo nebo mezinárodní dohody. Ve všech ostatních případech mohou ruští občané poskytovat informace až po „získání předběžného souhlasu příslušného federálního orgánu“. Za porušení zákona jsou dosti citelné sankce. Obyčejný občan může dostat pokutu až 100 tisíc rublů (asi 45 tisíc korun), instituce až deset milionů rublů. Experti soudí, že se nařízení nedá dodržovat. Pokud by instituce měly nejdříve dostat svolení tajné služby FSB, vedlo by to ke kolapsu služby, neboť takových dotazů by mohly být miliony měsíčně. „Tento zákon je navržen schválně tak nejasně, aby mohl být použit jen v případech, kdy je potřeba potrestat konkrétního člověka,“ řekl listu ředitel Kolegia právníků pro otázky médií Fjodor Kravčenko.
Nestěžují si ale jen kritici Putinova režimu. Nespokojení jsou i aktivisté takzvaného Novoruska z Donbasu, kteří nedávno uspořádali kulatý stůl v Moskvě pod názvem Výsledky budování státu v DNR a LNR (tedy v Doněcké lidové republice a Luhanské lidové republice). Podrobnou reportáž přinesl 3. listopadu server Gazeta.ru. Bývalý „ministr zahraničí DNR“ Boris Borisov podle ní prohlásil, že v obou separatistických republikách zavládla „vojenská diktatura s elementy imitace parlamentarismu“. A dodal: „I kdybychom mohli diktaturu na Donbasu trpět kvůli integraci Donbasu do Ruska podle krymského scénáře, trnitá cesta k nepochopitelnému statusu některých oblastí Ukrajiny podle minských dohod se lidem nebude líbit.“ Současný stav separatistických území charakterizoval jako „spojení protektorátu, kolonií a mandátního území Ruské federace“. Dlužno podotknout, že sám Borisov byl ještě nedávno vězněn v Doněcku kvůli „podrývání ústavního zřízení DNR“, ať již to znamená cokoliv. Chmury spolubojovníků se snažil zahnat někdejší „lidový gubernátor Donbasu“ Pavel Gubarev: „Posláním Donbasu je stát se ruským Piemontem, takovou ruskou provincií, která zformuje ruskou identitu stejně, jako italská provincie zformovala identitu italskou. V Donbasu začne naše risorgimento, odsud spustíme své tažení na Západ. Já v to věřím, to je životní poslání mé i mých druhů.“