Baugruppe je fakt super!

Pojem baugruppe je u nás zatím v podstatě neznámý, a zřejmě i proto se autoři výstavy Baugruppe ist super! rozhodli doplnit název o podtitul Jak se dnes bydlí – inspirace z Berlína, jenž téma výstavy objasní i těm, kteří mají o tomto konceptu jen mlhavé povědomí.

Kurátoři termín záměrně nepřekládají, neboť, dle slov kurátorky Heleny Doudové, žádný český ekvivalent nepovažují za dostatečně přesný. Nicméně označuje skupinu lidí, kteří spojí své prostředky a síly, aby si postavili bytový dům podle svých představ. Kromě finanční výhodnosti tkví pozitivum baugruppe, například oproti developerským projektům, také v úzké spolupráci stavitelů a architekta při procesu navrhování. Každý projekt je proto jedinečný a odráží přání i dynamiku skupiny. Po realizaci stavby jsou členové baugruppe vlastníky individuálně navržených bytů. Dá se tedy říct, že baugruppe v určitém slova smyslu snoubí výhody městského bydlení s individuálním přístupem, běžným například při stavbě rodinných domků. Další vlastností je vyšší míra sounáležitosti či kolektivnosti, než bývá v městském bydlení obvyklé. Není totiž výjimečné, že si zadavatelé porozumějí natolik dobře, že ve svém objektu vyhradí některé prostory společným aktivitám. Projekty se proto nezřídka vyznačují novou formou sousedství, a to jak uvnitř objektu, tak navenek. Tuto skutečnost připomíná i jeden z autorů výstavy, architekt Vladimír Fialka, který upozorňuje, že členové baugruppe jsou často angažovaní lidé se zájmem o své okolí, což pak zpětně vytváří vysokou kvalitu sousedství a stabilní sociální prostředí.

Inspirace pro Prahu

Výstava samotná prezentuje šest vybraných příkladů projektů od renomovaných berlínských architektonických ateliérů, mezi něž patří například Fatkoehl Architekten, BARarchitekten, ifau & Jesko Fezer či Heide & von Beckerath, který je s jednou ze svých staveb dokonce nominován na letošní Cenu Miese van der Rohe. Ostatně ani Berlín jako výchozí lokalita není vybrán náhodně. Byť lze projekty baugruppe najít v řadě evropských měst, včetně například Vídně, prim patří právě hlavnímu městu Německa, kde bylo na tomto principu v posledních letech realizováno více než dvě stě staveb. Kurátoři Helena Doudová a Marek Kopeć tak měli pro svou výstavu relativně široké možnosti výběru. Nakonec se rozhodli zaměřit pozornost na experimentální projekty, které vyvinuly nová, neobvyklá konstrukční řešení či strategie pro komplikované parcely a proluky, jež nejsou zajímavé pro developery. Právě chytré využití takovýchto na první pohled nevýhodných urbánních území může být chápáno jako další velké pozitivum. Expozice v galerii Kvalitář proto zachycuje i tento přidružený aspekt fenoménu baugruppe a předkládá jej jako možnou inspiraci Pražanům.

Celá výstava je ostatně pojata jako inspirační, osvětová platforma s řadou doprovodných programů, včetně diskusního panelu s architekty, kurátorských prohlídek a prezentací. Jedním z důležitých hostů byla například Kristien Ringová, kurátorka, architektka, jež představila knihu Self Made City (Jovis Verlag, 2013) a možnosti transformací prázdných městských prostor na principu trvale udržitelného urbanismu. Uskutečnit by se měl dokonce „baugruppe­casting“, workshop pro pražské zájemce o uvedený druh bydlení. Vůli po prosazení tohoto fenoménu u nás ostatně dokládá i podpora výstavy ze strany Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, který se podílel nejen na koncepci celého projektu, ale mimo jiné také na dalším z doprovodných prvků výstavy – manuálu Baugruppe, jejž lze zdarma stáhnout na webu baugruppe.cz. Brožura v grafickém zpracování Petra Babáka a jeho Laboratoře fenomén přehledně vysvětluje a zároveň předkládá poměrně podrobný návod na jeho realizaci, od založení přes postup plánování až po sestavování rozpočtu. Jak uvádějí kurátoři, cílem výstavy je zejména přiblížit princip baugruppe českému obecenstvu – a nutno dodat, že tento úmysl je naplněn maximálně.

Příklady táhnou

Nejvýraznější součástí výstavy je několik velkých modelů prezentovaných budov, jež nicméně nepředstavují pracovní či věrně popisné zmenšeniny, nýbrž mají za úkol co nejlépe zprostředkovat hlavní rysy a myšlenky jednotlivých projektů. Modely vzniklé speciálně pro výstavu tak fungují jako jakési kurátorské interpretace staveb. Model komplexu v Zelterstrasse například názorně odkazuje na ideu kombinace výhod řadových domků při zachování hustoty obytného bloku, kterou architekti sledovali. Na modelu Oderberger Strasse je zase jasně zdůrazněna „tetris“ struktura, která umožňuje na nevelké parcele dostát požadavku multifunkčnosti objektu. Ateliér BARarchitekten k úkolu přistoupil téměř loosovským způsobem a dům sestavil z prostor různých tvarů a výšek. Do stavby tak bylo možné vtěsnat jak obytné jednotky, tak ateliéry nebo komerční a společenské prostory.

To, co naznačují modely, je následně dovysvětleno v další části výstavy, která funguje jako archiv a poskytuje materiál pro zevrubné studium a komparaci jednotlivých projektů a průběhu jejich realizací. Nechybějí zde ani přepisy rozhovorů s tvůrci staveb, které odkrývají další úhel pohledu, totiž názor architekta. Podle vyjádření projektantů ze studia Heide & von Beckerath dává princip baugruppe architektům „příležitost zapojit se do celého procesu již v počátečních fázích, a zabývat se tak projektem komplexně s ohledem na všechny aspekty jeho plánování“. Výsledkem takto celistvého navrhování pak mohou být ukázkové budovy s vysokým architektonickým standardem, kladoucí důraz na soužití obyvatel a integraci do městského prostředí. Potenciál pro svou práci v konceptu baugruppe zřejmě objevili i další projektanti, neboť v naprosté většině vystavených případů stála architektonická studia na samém počátku celého procesu, totiž v roli iniciátorů. Své pilotní projekty architekti často stavěli pro sebe, několik svých kolegů a přátel. Například BARarchitekten, autoři zmiňovaného objektu v Oderberger Strasse, v budově nejen sami bydlí a pracují, ale mohou využívat také společnou výstavní plochu, kterou skupina zvolila jako jeden z kolektivních prostorů domu.

Výstava Baugruppe ist super! se ve své snaze o popularizaci konceptu samozřejmě obrací nejen na architekty, ale i na celé spektrum návštěvníků. Teoretičtěji zaměření jedinci si mohou prolistovat literaturu k tématu, která je v rámci výstavy k nahlédnutí, odborníci prostudovat konstrukční řešení projektů. Ostatním je pak velmi srozumitelnou formou umožněno nahlédnout pozitiva i úskalí, která stavění bez účasti developera přináší.

Autorka je architektka a historička architektury.