editorial

Skandinávie je jedním z nejsvobodomyslnějších koutů světa, a to i ohledně práv sexuálních menšin. Mnozí si mohou klást otázku, za co mohou lesby, gayové a další genderové minority ještě bojovat, jsou­-li chráněny proti diskriminaci a mají právo ke sňatkům a adopci. K čemu je pak dobrá kategorie queer? Především k vytvoření opozice vůči heteronormativní společnosti, jejímž pravidlům se jedna část komunity sexuálních menšin snaží přizpůsobit, zatímco jiní se tato pravidla pokoušejí zpochybňovat. Odmítnout uznání oficiálních institucí a vzepřít se konzumu není nikdy zcela jednoduché – ovšem být queer rozhodně neznamená asketické zříkání se slasti. Spíše jde o romantický odpor, v němž se politično mísí s erotičnem. V tomto ohledu může queer perspektiva sloužit všem, kteří chtějí své životy žít po svém. Queer tedy může být nástrojem osobního osvobození, ale také společenskou platformou solidarity překračující politické hranice. Být queer znamená vzdorovat vládnoucím strukturám, jež určují životy jednotlivců – ať už násilím nebo předsudky. Nenechat si vnucovat, co se „sluší“, je obzvlášť důležité v době vzrůstajícího pravicového extremismu a postpolitického konsenzu, který v důsledku vede k normalizaci. Zdá se, že skandinávští queer umělci a aktivisté si to uvědomují. Téma vzniklo ve spolupráci s Rado Ištokem, který skandinávskou kulturní scénu dlouhodobě sleduje.