Jižanský rap se dnes poslouchá po celém světě. V záplavě takřka totožně znějících rapperů se pozornost fanoušků stále více soustředí na ty, kteří vybočují z průměru. Patří mezi ně i mladé hvězdy trapové scény Young Thug, iLoveMakonnen a Travis Scott.
O tom, že se trap prosadil v popkultuře, už není pochyb. Rapový subžánr z jihu Spojených států, který ještě před několika lety hrál v hiphopovém světě zcela marginální roli, se v posledních letech stal jedním z největších fenoménů globální hudby. Největší trapové hvězdy se už objevují po boku popových stars, což je případ Juicy J nebo Wiz Khalifa, ostatní netrpělivě čekají, až na ně přijde řada. Snaha být originální vede k experimentům nejen se zvukem jednotlivých beatových podkladů, ale i s celkovým rapovým projevem. Atlanta, kde trap vznikal, je dnes místem, kde se posouvají hranice celého žánru.
Nesrozumitelné mumlání
Trap je v Atlantě všudypřítomný. Úspěšní rappeři jako 2 Chainz, T.I. nebo Peewee Longway jsou vzory pro mladé Afroameričany, kteří hledají cestu ze sociálního ghetta. Rapová kariéra ovšem čeká jen nemnohé. Jednou takovou výjimkou je Young Thug. Jak evokuje pseudonym (v překladu Mladý Gauner), jeho tvorba je pevně zakořeněná v pouličním životě. On sám chápe „rap game“ jako jedinou možnou cestu k zajištění své budoucnosti legálním způsobem. Jeho rapový projev má přitom daleko k předvídatelnému vyprávění „příběhu ulice“. A ani na jiné rapové stereotypy se v tomto případě nedostane. Vytáhlá a hubená postava, piercing v nosní přepážce, jaký nosívají dospívající dívky, ani ženské oblečení nejsou zrovna typickými znaky uličního drsňáka. V souvislosti s Young Thugem se často hovoří o „ohýbání genderu“ (gender bending). Na sociálních sítích se stále častěji objevují zprávy rozebírající jeho údajnou homosexualitu. Young Thug se ale k těmto interpretacím nevyjadřuje. Touží neustále provokovat. Rád šokuje a převrací významy, jen aby stál v centru pozornosti.
Ani jeho způsob rapování nemá obdoby. Základ spočívá v manipulaci s procesorem AutoTune. Tento v současném hip hopu velmi oblíbený efekt ovšem Young Thugovi neslouží k vyhlazení hrubosti a nemelodičnosti vokálu – tedy k tomu, k čemu ho používají popové hvězdy nebo r’n’b zpěvačky či zpěváci. Jde mu naopak o zkreslení hlasového projevu. Obsah sdělení je nepodstatný. Hlas funguje především jako další instrument, ostatně zvířecí zvuky jsou pro Young Thuga stejně typické jako takřka nesrozumitelné mumlání. Internetový magazín Complex uveřejnil video zachycující, jak reportér zastavuje náhodné kolemjdoucí v New Yorku a pouští jim refrén skladby Lifestyle, jednoho z největších hitů minulého léta od Rich Homie Quana a Young Thuga. Následně se jich ptá, jestli by nemohli zopakovat text. Posluchači se pobaveně vlní v rytmu skladby a dokola vykřikují jenom „lifestyle, lifestyle, lifestyle“.
Pro část lidí je Young Thug absolutně nepochopitelným, potažmo směšným fenoménem. Dokládá to i nedávná fáma, podle níž mu Bill Gates údajně nabídl devět milionů dolarů pod podmínkou, že přestane mít cokoliv společného s hudbou. Jak dokládá reportáž Willa Stephensonze z magazínu Fader, který navštívil rapperovu studiovou seanci, se vznikem textů je spojené jakési autistické mumlání. „Společnost se přesunula do odpočinkové místnosti uvnitř studia, zatímco podklad ke skladbě, která se postupně nahrává, jede v nekonečné smyčce pořád dokola. Všichni kolem se baví u širokoúhlé televize a kulečníkového stolu. Místností koluje jeden joint za druhým a popíjí se k tomu kodeinový sirup. Thugger si pro sebe něco mumlá do rytmu hudby. V momentě, kdy se mu zdá, že narazil na nějakou zajímavou sloku, se mumlání stává hlasitějším, až se začnou ozývat i skutečná slova.“ Young Thug své fanoušky přitahuje podobně jako třeba Lady Gaga. Samotná jeho přítomnost dokáže elektrizovat všechny okolo. Jeho vystupování je kontroverzní a neočekávatelné. Může zazářit, nebo vyhořet.
Je třeba doplňovat tekutiny
Dalším tvůrcem, který se vymyká obvyklému prototypu drsného rappera, je Makonnen Sheran, známý spíše jako iLoveMakonnen. Je to typ oblíbeného a excentrického baviče, který se mimo jiné stýká s mladými gangstery a dealery. Jeho životní osud těžce poznamenala nešťastná událost – pár dní po dokončení střední školy se zastřelil jeho nejlepší kamarád. „Chtěli jsme si zrovna zahulit a kámoš vytáhl nabitou zbraň a položil si ji na klín. Měl jsem strach, že jakmile si zahulíme, bude vyšilovat a něco se stane. Pokusil jsem se nenápadně zbraň vzít a schovat ji, ale on si toho všiml, a když ji zvedal, vystřelila a zasáhla ho přímo do hlavy,“ popisuje Makonnen událost, po níž skončil na dva roky v domácím vězení. Během této doby začal rapovat, ale také dělat rozhovory s různými umělci a publikovat je na svém blogu. Na jeho rapovou kariéru mělo období izolace a deprese značný dopad – Makonnen v hudbě nehledá ani tak cestu za úspěchem, jako spíš svého druhu katarzi, která by jeho život učinila snesitelnějším.
V jeho textech nenaleznete žádné zmínky o zabíjení, zbraních či jiných obvyklých gangsterských reáliích, ale spíše sladkobolné příběhy o vztazích, dealování a fetování extáze. „Mám rád ty zlomené rockové hvězdy z osmdesátých let, které měly plné stadiony ječících fanoušků a všechno kolem bylo zamlžené. Tohle mi hodně chybí,“ vysvětluje vzrušeně Makonnen v rozhovoru pro Noisey. Jeho tvorba se pohybuje někde mezi rockovou baladou a trapovými rýmovačkami a skladby ve výsledku působí psychedelicky. To souvisí i s procesem vzniku nahrávek. Rapper začíná nahrávat pozdě večer – teprve po solidní porci houbiček nebo extáze. I souhrnný název Drink More Water pro jeho mixtapy, kterých do dnešního dne vyšlo celkem pět, odkazuje k této praxi: je třeba neustále doplňovat tekutiny dehydrovanému organismu.
Rozhodují striptérky
Ojedinělým úkazem na trapové scéně je i Travis Scott. Pochází netypicky ze střední vrstvy a zpočátku se věnoval především produkování hudby, což je jeho velkou výhodou, protože si může k rapování sám skládat hudební podklady. Měl velké štěstí v tom, že si ho brzy všiml Kanye West a nabídl mu smlouvu s jeho vydavatelstvím G.O.O.D. Music. Travisovi oproti ostatním trapovým interpretům nejde o jednotlivé hity, ale o vytvoření kvalitního a smysluplného celku. Album musí mít jednotící příběh a tento komplexní přístup se odráží i v klipech, charakteristických svou výpravností. Rapová klišé se zde objevují v bizarních kontextech. Nahé ženy v klipu Mamacita vypadají jako zombie; rapperská party ve skladbě Upper Echelon se neodehrává v milionářské vile, ale uprostřed hlubokého lesa. Estetika klipů i samotné hudby se přitom pohybuje někde na pomezí gotického rocku a hip hopu.
Všechny tři rappery pak spojuje to, že z větší či menší (v případě Travise Scotta) části spoléhají na schopnosti Lelanda Waynea, známého jako Metro Boomin, který je momentálně vůbec nejžádanějším mladým trapovým producentem. Poznat, který producent je právě v módě, je v případě atlantského trapu jednoduché. Úspěšnost jednotlivých skladeb totiž závisí na tom, jestli se prosadí ve striptýzových barech, především pak v tom nejproslulejším z nich – Magic City, kde se scházejí nejvýznamnější rappeři, producenti a manažeři labelů. Právě zde se dělá byznys s trapem. Úspěšné skladby se teprve ze striptýzových barů přesouvají do playlistů obyčejných klubů a rádií. „Prostě uděláš ve studiu hit a okamžitě to jdeš otestovat do Magic City. Podle reakcí poznáš, jestli se to chytne, nebo ne,“ vysvětluje rapový producent Mike Will Made It. Striptérky tak rozhodují o tom, co se bude poslouchat a co ne, protože právě ony si vybírají skladby, na které chtějí tancovat. Je to jeden z mnoha aspektů atlantské trapové scény, které se vymykají obvyklému fungování hudebního průmyslu.
Autor je DJ a hudební publicista.