Neoprávněný vstup na jeviště - divadelní zápisník

Letos v únoru tomu bylo již deset let, co divadelní skupina Krepsko provedla svou slavnou diverzní akci nazvanou Ukradené ovace. Pět členů skupiny nakráčelo 6. února 2005 po skončení odpoledního představení Lucerny Vladimíra Morávka zadním vchodem do Národního divadla a dále přímo na scénu, kde se chvíli nezaslouženě vyhřívali v záři reflektorů a klaněli se za potlesku nic netušících diváků. Naplánovaný taktický ústup ovšem nevyšel stoprocentně a dva z divadelních narušitelů byli zadrženi domobranou Národního divadla v čele s několika jeho významnými umělci a později legitimováni městskou policií, kterou celá situace zjevně uváděla do nemalých rozpaků. Naštěstí byl členem širšího týmu Krepska i dokumentarista Vít Klusák, který celou událost natáčel a byl také spolu s Petrem Lorencem, klíčovou postavou souboru, v divadle zadržen. Díky Klusákovu investigativnímu přístupu, při kterém se stal jako „muž s kamerou“ logicky terčem hněvu divadelníků, se dochoval krátký videozáznam, dostupný na portálu YouTube.

Padají zde výroky, které jsou vtipné i zvláštním způsobem smutné. „Jak ty lidi k tomu přijdou, že maj koukat na vás zrovna, když si zaplatěj takový vstupný?“ ptá se jeden z aktérů hádky a upozorňuje na to, že by narušitelé mohli „dostat k úhradě“ celé představení. Když Alexej Pyško říká: „že vy náma pohrdáte, to my víme“ nebo „vy neuznáváte Národní divadlo, ale my, na rozdíl od vás, vás uznáváme“, není zřejmé, jestli si chce během složité situace zachovat glanc, nebo se ji pokouší nějak dešifrovat. Klíčovým souslovím je tu „neoprávněný vstup na jeviště“, což zavání pokutou či rovnou kriminálem pro mladistvé divadelní delikventy. Zpackaný ústup vše zkomplikoval, ovšem přinesl i nečekaný bonus. Celá akce jistě neměla být generační konfrontací, v důsledku zásahu členů divadla se jí nicméně stala. Nikde se snad vzdálenost obou stran neprojeví více než ve větě jednoho z herců činohry ND: „Jede sem Veřejná bezpečnost.“ Přesto sledujeme na záznamu poměrně kultivovanou výměnu názorů, na sprosté urážky nedojde a výhrůžky probíhají v rámci možností slušně. Inu, jsme přece jen na půdě Národního divadla. V kuloárech se přitom šušká, že existuje ještě jeden nesestříhaný záznam, který celou událost podává poněkud méně lichotivě. Že však Vít Klusák odtajnil pouze tu část, kde všichni aktéři jakžtakž zachovávají dekorum, je podle mě správné, ať už ho k tomu přiměla zdrženlivost, nebo nějaká dohoda s protistranou.

Roztržka na chodbě Národního divadla tak vytyčuje jistý milník v komunikaci dvou divadelních světů, nikdy potom už se v českém divadle neodehrál podobný culture clash. Naopak, svět oficiálního i alternativního divadla se sbližuje, dříve nepropustná hranice se náhle jeví průchodnou z obou stran. Členové činohry ND hrají ve Studiu Hrdinů, v NODu či v MeetFactory, v Národním divadle zase hostují režiséři či tvůrčí týmy z „alternativy“. Ve zlaté kapličce režírují bratři Formani, Jiří Adámek, či dokonce Miroslav Bambušek, enfant terrible českého alternativního divadla. Mladí alternativci stárnou a získávají ostruhy, někteří z nich mohou očekávat, že budou povoláni sloužit Thálii i na té nejvyšší úrovni, neboť divadlo je jen jedno, jak praví známá historka.

Obrazoborectví typu Ukradených ovací by se tudíž už dnes odehrát nemohlo – smírný duch převážil. Proto stojí za to připomenout si tuto ojedinělou akci, která přes svou radikálnost byla až dětsky naivním a téměř bezelstným činem, jenž nezanechal na nikom a na ničem špatné následky. Z řady plánovaných intervencí v různých pražských divadlech byla však tou první a zároveň poslední. Policejní tečka vzala členům Krepska chuť do dobývání dalších území, ačkoliv je k tomu vlastně vyzývali i sami členové souboru ND – zřejmě aby to bylo spravedlivé.

Krepsko (původně Městské divadlo Krepsko) vzniklo v roce 2002 jako skupina spolužáků z katedry nonverbálního divadla na HAMU, vedené Ctiborem Turbou. Časem se ukázalo, že přílišná koncentrace osobností uvnitř jediné skupiny nevede dlouhodobě k ničemu dobrému, a tak následoval odstředivý pohyb a redukce původně šestičlenného kolektivu (Petr Lorenc, Linnea Happonen, ­Pierre Nadaud, Žan Loose, Vojta Švejda a Ondřej Lipovský), rozšířeného často ještě o dva hostující hudebníky. Druhá fáze nadějně se rozvíjejícího projektu byla přerušena tragickou smrtí Petra Lorence v červnu roku 2006. Dnešní Krepsko je mezinárodní seskupení vedené Linneou Happonen a působí ve Finsku, Česku i v dalších zemích Evropy.

Autor je hudebník, divadelník a zakladatel blogu Endemit Archives.