Italský prezident Sergio Mattarella měl před Vánoci shon. Kromě psaní silvestrovského projevu stačil udělit milost agentům CIA Betniemu Mederovi a Robertovi S. Ladymu, již byli odsouzeni společně s dalšími dvaceti čtyřmi kolegy za únos milánského imáma Abu Omara v roce 2003. Mattarella tak navázal na svého předchůdce Giorgia Napolitana, který v roce 2013, po návratu z oficiální návštěvy v USA, omilostnil Josepha Romana, vedoucího operace, při které byl milánský duchovní odvlečen k mučení do Egypta. Milost italského prezidenta ukazuje, jak těžké je vymoci spravedlnost, pokud bezpráví páchají tajné služby našeho zaoceánského spojence. Od roku 2001 se totiž na evropském kontinentu opravdu činí. V krátkém výčtu stačí zmínit únosy, zřizování nelegálních věznic, masové odposlouchávání špiček politiky a byznysu či soustavné špehování uživatelů sociálních sítí. Je jen škoda, že veřejnost se o těchto aktivitách dozvídá spíše z výpovědí whistleblowerů než z oficiálních zpráv evropských kontrarozvědek. Ty často referují o zneklidňujících aktivitách tajných služeb z Východu, Ruska a Číny in primis. Přitom nejbližší spojenec bývá často i tím nejzáludnějším protivníkem.
J. Horňáček
Udělejte skutečnou radost, darujte otroka! I letos našla řada lidí pod stromečkem certifikát na dobro – dárek cílené pomoci v rozvojové zemi. Místo koupě ponožek nebo nejnovější herní konzole za vás Ježíšek svěří odpovídající finanční obnos neziskovce, která jej utratí mnohem smysluplněji a lidem v rozvojových částech světa pořídí třeba záchod či školní pomůcky. Podle ředitele organizace jsou ale nejoblíbenějším darem zvířátka, protože jsou roztomilá. Můžete tak zasáhnout do života nejen chudé rodině, ale i dvaceti slepicím, „veselé“ koze nebo oslovi „i s povozem“. Jejich dobro už se jaksi neřeší. Samo sebou nelze chtít zveganizovat nejchudší oblasti světa od stolu (fašizující) pražské kavárny. Je ale třeba uvědomovat si, že i bohulibé záměry mohou vést k otroctví a vykořisťování. Hodí se zde parafrázovat slavný text císaře Haile Selassieho zhudebněný Bobem Marleym: „Dokud nebude filosofie, která považuje jeden [druh] za nadřazený a jiný za podřadný, konečně a trvale zavržena a opuštěna, potrvá válka.“ Tuto „válku“ vedeme už tisíciletí proti hospodářským zvířatům. Porážený nepřítel ale nemá zbraně a jeho početní stavy doplňujeme sami. I v případě oslů a koz v Africe.
S. Vandrovec Špaček
Česká republika je rájem konspiračních teorií. Nic není, jak se zdá, a za vším jsou tu komunisté, tu Putin nebo třeba Bilderberg. Pozadu tak nemůže zůstat ani prezident, který si ani ve svém novoročněvánočním projevu neodpustil zopakovat, že současná uprchlická krize je organizovanou invazí. Proč zřejmému nesmyslu mnozí věří? Především proto, že jednoduché vysvětlení je pohodlnější pochopit než to složité. A rovněž proto, že v české kotlině nemáme příliš ve zvyku sledovat, co se děje venku. Nanejvýš intuitivně tušíme, že někde existuje zlá byrokratická Evropská unie, pak taky USA a Rusko a možná ještě Čína, která byla daleko, dokud nekoupila Slavii. Není se ani co divit, že nemáme kapacitu kriticky uvažovat o labyrintu světa tam venku, když musíme mít dvě práce, abychom měli na nájem a jídlo, a ti bohatší možná na zlevněnou dovolenou v chorvatském letovisku, které bylo ještě donedávna od reality spolehlivě izolováno. A do toho posloucháme, že je tahle bída vlastně naše vina. Kdo by pak rád neslyšel, že za jeho život může někdo tam venku?
K. Kňapová
Společnost Cuadrilla Morava se po neúspěchu pokusu rozjet těžbu břidlicového plynu na Valašsku ocitla v likvidaci. Její český exzástupce Ing. Stanislav Benada břidlicový sen ale nevzdává – v Ruské Porubě a okolí na severovýchodě Slovenska zahajují hned tři firmy průzkum fosilních ložisek a Benada jednu z nich zastupuje (Alpine Oil and Gas). V hledáčku je i takzvaný tight gas, metan uzavřený v pískovci. Ten lze těžit jen extrémně nebezpečnou metodou hydraulického štěpení, která může mimo jiné otrávit podzemní vodu. Kromě Benady a potíží s hydraulickým štěpením by ale Slováky měla zajímat další věc – kdo společnosti vlastní. Ihned upoutá ukrajinský miliardář Ihor Kolomojskij, který například ukradl část mezinárodní finanční pomoci a na Ukrajině financuje neonacistický prapor Azov. V České republice nakonec na základě trvalého nesouhlasu občanů a dotčených obcí byla zrušena všechna průzkumná území a těžaři se bez jediného kopnutí do země vzdali. Slovensko se ale těžařskému hazardu otevírá za přispění tří alarmujících faktorů: zemi a lid zradivší strany SMERSD, nebezpečného lobbisty a nadnárodní korporace s mafiánským pozadím. Státnímu aparátu ani politikům na Slovensku patrně nedošlo, že rozdíl mezi konvenční a nekonvenční těžbou ropy a plynu je propastný: asi jako jízda na koloběžce a let raketoplánem. Přestože povolení průzkumu na východním Slovensku platí od roku 2006 do srpna 2016, těžaři se pustili do budování čtyř plošin v rychlém sledu až těsně před Vánoci 2015. Porušili už zákon, najíždějí na cesty bez souhlasu vlastníků a čelí i žalobě. Zatím se však zdá, že stát jde na ruku těžařům a zájmy občanů a životního prostředí přehlíží, což mu mimochodem díky děravé legislativě nedá žádnou práci.
J. Hubáček, J. Malík
V pomyslném žebříčku Novinový titulek roku 2015 vystoupal na nejvyšší příčku doslova na poslední chvíli britský deník Independent, kterému se podařilo v jedné větě použít zdánlivě nezkombinovatelné: Margaret Thatcherová se v osmdesátých letech obávala análního sexu. Její soudobí následovníci ale zdá se proměnili minus v plus a anální sex předkládají jako metaforu spokojeného života: být maličko v úzkých a zvyknout si, že to drhne. A co na to většina tam někde dole? Vlastně už to začínáme mít rádi. Úspěšný nový rok!
M. Zajíček