Pozornost k architektonickým a uměleckým hodnotám v našem okolí může někdy přivést i jejich zahalení. O něco takového se pokusil Jan Šépka obestavěním Samsonovy kašny v Českých Budějovicích a tento akt rozpoutal i obecnější debatu o kvalitě veřejného prostoru.
Jižní Čechy, zvláště ve své centrální části, jsou krajem rybníků a malebných vesnic. Kulturní krajina, kterou zde dnes můžeme vidět, vznikala po tisíciletí. Jednou ze zásadních přeměn tohoto kraje, jež do značné míry určuje jeho dnešní charakter, bylo právě vybudování rozsáhlých rybničních soustav v neúrodných a bažinatých oblastech Českobudějovické a Třeboňské pánve. Vedle zlepšení mikroklimatu to mělo za důsledek i celkový hospodářský rozvoj a vzestup zdejších měst – například Českých Budějovic, založených Přemyslem Otakarem II. roku 1265.
Voda do města
V téže době bylo vytyčeno i slavné čtvercové náměstí, jedno z největších v České republice. Právě toto náměstí s barokní budovou radnice a Samsonovou kašnou z první poloviny 18. století patří mezi hlavní městské symboly. Je příznačné, že nejprve se stavěla kašna a až poté radnice. České Budějovice sice nikdy nouzí o vodu netrpěly, jiná věc ale byla, jak dostat vodu do jednotlivých domácností. V renesanci byl vybudován dřevěný vodovod napájený z blízkých rybníků, avšak v 18. století již takto získávaná voda nepostačovala, a proto byla v letech 1721–1727 vybudována na náměstí kašna, z níž se voda rozváděla dále do některých ulic. O sochařskou výzdobu fontány s úctyhodným průměrem sedmnáct metrů se postaral Josef Dietrich. Kromě výjimečné umělecké hodnoty kašny stojí za zmínku i technické řešení, založené na zásobování z věžové vodárny. Mechanismus postupem času prošel určitými změnami, ovšem využívat se přestal až ve druhé polovině minulého století.
V dnešní době již Samsonova kašna přirozeně neslouží svému původnímu účelu, totiž zásobování města vodou, bezesporu však zůstává dominantou náměstí a symbolem Českých Budějovic. Nedávno k sobě opět upoutala pozornost místních obyvatel, turistů i širší veřejnosti, a to díky dočasné umělecké intervenci. Vše začalo, když kurátor českobudějovického Domu umění Michal Škoda oslovil architekta Jana Šépku, který mimo jiné vede jeden z ateliérů architektury na UMPRUM v Praze, s nabídkou na uspořádání výstavy. Po návštěvě Českých Budějovic ovšem Šépka místo návrhu tradiční výstavy v galerijních prostorách přišel s myšlenkou instalace kruhové zástěny, jež sice Samsonovu kašnu skryje očím kolemjdoucích, ti se k ní ale budou moci dostat právě z prvního patra Domu umění, s nímž bude propojena krytou lávkou.
Změna vnímání
Letos v září se projekt podařilo zrealizovat. Obehnání symbolu města deštivzdornou překližkou a lávka nad náměstím rozpoutaly vzrušenou debatu. Instalaci mnozí kritizovali a vzhledem k velkorysosti projektu se řada lidí zajímala především o to, kdo celou věc financuje.
Smyslem této intervence, nazvané Vnímání, bylo podle jejích tvůrců „zamyšlení nad tím, co pokládáme za důležitou součást a dominantu veřejného prostoru a jak vnímáme některé skryté prostory, které nám poskytují společenské a kulturní vyžití“. Návštěvníci měli příležitost nahlédnout památku, kolem níž by za jiných okolností dost možná prošli bez povšimnutí, nově, bez rozptylujících vlivů otevřeného náměstí, v jakési intimitě.
Instalace, jež trvala necelý měsíc a kterou doplňoval blok přednášek a diskusních pořadů pro veřejnost, věnujících se historii i současnosti náměstí a jeho využití, stejně jako vztahu současného umění a architektury, vzbudila značný ohlas. A snad se povedlo naplnit i další z cílů projektu, totiž nabourání stereotypního vnímání veřejného prostoru. V neposlední řadě se také určitě podařilo zviditelnit Dům umění Českých Budějovic i město samotné.
Někteří se nad zakrytou kašnou pohoršovali, jiní byli nápadem nadšeni. Někomu se zase možná vybavila kauza z dubna loňského roku, kdy během baráže o postup do extraligy oblékli hokejoví fanoušci Motoru (s požehnáním města) sochu Samsona do sportovního dresu. V tomto kontextu je nápadné si všimnout, kolik povyku se strhne kvůli umělecké instalaci trvající necelý měsíc, zatímco na „znečištění“ našeho urbánního prostředí enormním množstvím reklam (které nezřídka zakrývají i historicky a umělecky hodnotné objekty) jsme si už zvykli.
Zkrátka a dobře – abychom mohli plně uplatnit vnímání architektonických, uměleckých a jakýchkoli jiných hodnot na veřejných prostranstvích a v krajině, možná by nebylo na škodu podívat se na věc i z trochu širší perspektivy a pokusit se zbavit přemíry vizuálního smogu kolem nás. I na to svým způsobem upozornila Šépkova realizace v Českých Budějovicích.
Autor je básník.