eskalátor

Devatenáctého ledna se v Kyjevě konala tradiční antifašistická akce – připomenutí výročí násilné smrti ruského advokáta Stanislava Markelova a novinářky Anastasije Baburové. Shromáždění tentokrát nenechali bez povšimnutí příslušníci dobrovolnického plu­­­ku Azov a další sympatizanti ukrajinské ultrapravice. Účastníci, kteří se dostavili i přesto, že situace už předem budila obavy, se mohli zapojit do přínosné debaty o budoucnosti Ukrajiny. Tón udal jeden z bojovníků Azovu, který svou promluvu ukončil slovy: „Každého, kdo vystupuje proti ukrajinskému nacionalismu, je potřeba zabít.“ Když přišla řeč na to, proč se vlastně shromáždění koná, překvapili dobrovolníci prohlášením, že „všichni komunisti jsou rusofobové“. Ukázalo se, že mezi nezvanými hosty jsou i ruští nacionalisté. Ti nyní sice z různých pohnutek bojují na Donbasu v řadách ukrajinských dobrovolnických jednotek, to jim ale nebrání schvalovat způsob, jakým Rusko vedlo válku v Čečensku. Markelov, který proti zvůli ruské armády vystupoval, je pro ně škůdce. Dohrou pak byl příchod skupiny nezletilých, kteří skandováním Sieg Heil akci uzavřeli. Přítomná policejní jednotka nezasáhla. O dva dny později se všechno opakovalo na tiskové konferenci věnované projevům ultrapravicového násilí v Kyjevě: nacionalisté překřikovali řečníky a obviňovali je, že nejsou ochotni bránit Ukrajinu, podporují separatismus a štvou proti ukrajinským dobrovolníkům.

J. Dobrovolný

V imaginární pevnosti, do níž se ­poslední dobou Česko rádo stylizuje, má ­metafora nákazy své nezastupitelné místo. Snad i z to­­ho důvodu česká média tolik zaujal příběh pravomocně odsouzeného šiřitele viru HIV na Mostecku, který prý prchá před spravedlností někde v Thajsku. Navíc pražští hygienici podali trestní oznámení na třicet mužů, již prý provozují nechráněný sex, ačkoliv vědí, že jsou HIV pozitivní. O samotné skupince mužů se nic bližšího neví, a pravděpodobně se nejedná o organizovaný gang. Zda existují nějací poškození, také není známo. Zajímavější je samotná role hygieniků. Na skupinku mužů totiž přišli díky anomáliím v lékařských zprávách. Situace, kdy se doktoři stávají prodlouženou rukou státní moci, tak nějak zapadá do dnešní atmosféry, plné volání po vládě tvrdé ruky. Zbývá jen doufat, že se pacienti nezaleknou toho, že se lékaři stávají dalším párem očí policie. Pak by se totiž nákaza začala šířit daleko spontánněji než hazardérským chováním několika jedinců.

J. Horňáček

Po Lehce dráždivé fakultě (též zvané Lesnická a dřevařská) Mendelovy univerzity v Brně přichází další její fakulta, tentokrát Provozně ekonomická, s neotřelým a zábavným klipem, propagujícím vysokou školu úplně jinak než jako vzdělávací instituci. Lze pochopit, že některé nepříliš oblíbené obory a fakulty potřebují zvolit takovou formu propagace, která je aspoň zviditelní. Zatímco náborový klip lesníků a dřevařek byl založený na vypracovaných tělech studentek a studentů a proslulý Vlk z VUT sousedního Vysokého učení technického na parodii a sexismu, krátký film Chceš to prožít? dává vzpomenout na zlatou éru fotorománů z Bravíčka nebo Top dívky. Je o lásce, vztazích a sexu a dozvíte se v něm, že na vysoké můžete potkat osudovou lásku. Jak poznamenal jeden diskutující, který nesdílel názor, že celé video je prostě jen kolosálně blbé, studenti jsou přece „mladí a divocí, baví se a šukají“. Jenže zatímco milostným vztahům se lze na ucházející úrovni věnovat i bez akademického vzdělání, některé vysoké školy patrně nemají kromě jejich provozování co nabídnout.

K. Kňapová

Miloš Zeman už několik měsíců neúnavně objíždí kraje, města a vesnice. Setkává se s lidmi, beseduje a rozdává rozumy. Předčasnou předvolební kampaň na funkci prezidenta republiky zahájil, zdá se, úspěšně. Sály jsou plné. Přikyvuje se jeho xenofobním a rasistickým výrokům. Tleská se, až ruce bolí. Při nedávné návštěvě Tišnova dobře rozpoložený prezident odpovídal na otázku, jak se zbavit předsedy vlády. Demokratická možnost je jen jedna, tou jsou svobodné volby, nedemokratickou možností je kalašnikov, nechal se slyšet. Možná pije víc, než by měl. Možná stárne a hloupne. Ale stále dokáže dobře rozpoznat společenské nálady a zdatně na nich surfovat. V této disciplíně mu těžko někdo může konkurovat. Nadějí však zůstává, že demokratických možností, jak se zbavit stávajícího prezidenta, je vícero. Alkohol a jím podlomené zdraví je první z nich.

J. Panák

Potkal jsem zas jednou člověka, který ostentativně pohrdá bolševiky, lůzou, lumpenproletariátem a jiným. A bydlí v lese pod stanem. Protože svoboda je poznaná nutnost, což je při tom všem jeho oblíbená mravní maxima. Je to případ klímovsky ojedinělé existenciální revoluce, nebo přímo nastává dlouho očekávané vítězství ducha nad hmotou? Podobně žijících bezdomovců znám několik. Tenhle je však jediný, který je o své morální výši přesvědčen tak pevně, že o ní má potřebu ubezpečovat i náhodné známé a přísedící. A není v tom neúspěšný; najdou se i tací, kdo lesního muže pro pýchu a namyšlenost nemají rádi. Jak může být takový člověk inteligentní, když nemá ani střechu nad hlavou, řeknou si. Osobně pokládám za nespravedlivé a maloměšťácké zpochybňovat integritu výjimečného jedince poukazy na vnější hmotné poměry. Třeba jen nechce nic od státu, to je u svobodomyslných lidí logické. A má štěstí, že stát nechce nic od něj. Pro úplnost a nejnáročnější čtenáře dodávám, že vedle lumpenproletariátu jsou prý nejhorší židobolševici, jmenovitě Marx, Engels, potom Lenin a Hašek (ten byl navíc alkoholik a bigamista, fuj) a hlavně Havel, kterého nikdo nikdy neznal, dokud ho židi a komunisti nezvolili prezidentem. Ale to je detail, který s existenciální revolucí nesouvisí.

R. Rops­-Tůma