Říkáte, že není žádná budoucnost? Možná jste jen moc velcí optimisté. Při ohledávání jisté časové kapsle, možná to byl přímo sud, jsem objevil písemný důkaz, že budoucnost existuje. Jak jsem koupil, tak prodávám dál. A koupil jsem draze, spoluobčané.
(Poznámka editora)
Poslední žijící členové všech ctihodných křesťanských sekt se sešli v centru nově rekonstruovaného Staroměstského pavilonu, aby si připomněli 622. výročí upálení Jana Husa, jednoho z předchůdců pravé Víry a tradičního hrdiny regionální historie. Pietní obřad, jehož přímé účastníky jako každý rok několikanásobně přečíslili dychtiví turisté, následovala ekumenická modlitba za mučedníky totalit: nacistické, komunistické a hlavně té poslední, materialistické.
Naši osvobozenou epochu předjímal Hus ve svých nadčasových kázáních proti teoretickým nedůslednostem a odpudivě zhýralé praxi katolické církve, jejíž středověkou moc a moderní posedlost majetkem si dnešní mladí dokážou představit už jen těžko. V těch temných dobách se však nepohodlný excentrik přirozeně stal terčem nenávisti, vězněm svědomí a záhy i obětí justiční vraždy. „Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.“ Musíme obdivovat mučedníka, byť pouze křesťanského, který vyslovil tak odvážnou pravdu dávno před našimi mudžahedíny.
Smrt tohoto příkladně poctivého intelektuála – jakkoli okrajová se dnes jeví jeho duchovní cesta – paradoxně vedla k tomu, že region zachvátilo vleklé sektářské násilí. A vinou nedůsledné politiky tehdejšího Turecka se našim dávným bratrům nepodařilo ukončit barbarské krveprolévání ani za pomoci humanitární intervence zvenčí.
Přitom takzvaní husité – při vší kontroverznosti – jako by svým džihádem proti nenasytným papežencům předznamenali svatou válku, již náš Chálífát vyhlásil bezbožné diktatuře úroku. Byli ostatně mezi řečníky husovské piety i pamětníci poslední doby temna; ti ještě mohou vyprávět o zvráceném konzumerismu, který rozežíral tehdejší společnost a který dovedl celou planetu až na práh ekologické katastrofy – nebýt milosrdenství Alláhova a Jeho božích bojovníků, nebýt zásahu takřka v poslední hodině.
Ve společné pietě byli dále vzpomenuti hrdinové zastřelení a zplynovaní během zdlouhavého osvobozování Evropy od tyranie lichvy; byly vzpomenuto nelidské mučení žen a dětí v koncentračních táborech rozesetých po okraji tehdejší „Evropské unie“ (zločiny „EU“ proti lidskosti připomíná slavná interaktivně-dokumentární telenovela Souostroví hotspot); byla vzpomenuta zvěrstva napáchaná zfanatizovanými nevěřícími v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii, v Barmě, ale i na území Balkánu a jinde.
Veřejné čtení jmen obětí, které běží již dvanáctý rok nepřetržitě a v podobě štafety putuje napříč osvobozeným územím od Paříže po Budapešť, se v podobě doprovodného programu symbolicky protnulo s připomínkou upálení předchůdce svobodného Chálífátu a lokálního jurodivce.
„622 let od justiční vraždy mučedníka svědomí a reformátora Jana Husa je velkým mementem,“ řekl při obřadu pověřený mulláh pro kult a pravověří Daniel Herman. „Pro nás všechny, a zejména pro nás ve veřejné službě, je tento příklad velkou výzvou, abychom nekázali vodu a nepili víno,“ dodal veterán české veřejné služby a všichni mu zatleskali, přičemž čestná stráž rituálně zneškodnila několik desítek litrů zabavených lihovin.
Boj s touto neřestí zůstává posledním frontovým bojištěm středoevropských mudžahedínů ve svaté válce za jinak příkladné podvolení obyvatel české provincie moci Chálífátu. Ví Bůh, že je pouze otázkou času, kdy i v tomto punktu dostanou tito dobří lidé rozum.
Ostatně každého upřímného Čecha – stejně jako každého mudžáhida – zavazují slova nezapomenutelného středověkého imáma: „Protož, věrný muslime, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie…“ Zná ty Husovy věty každé malé dítě.
Ve jménu Boha milosrdného a slitovného, pravda vítězí!
Autor je spisovatel.