Ve Francii se už padesát let vede boj proti plánovanému letišti Notre-Dame des Landes, jenž spojuje environmentální aktivisty, ale i část místních farmářů, kteří žijí v bezprostřední blízkosti předpokládané obří zástavby. Jak tento konflikt, probíhající na několika úrovních, skončí, stále není jasné.
ZAD je zkratka, s jejímž významem se dá hrát snad donekonečna, jak ukazují desítky slovních hříček na obálce knihy o historii jednoho z nejzajímavějších sociálních bojů ve Francii. Původní význam, který zní Oblast odloženého plánování (Zone d’Aménagement différé), změnili odpůrci výstavby letiště Notre-Dame des Landes v západním cípu Francie na Oblast určenou k obraně (Zone à défendre). Jde o novotvar, který vznikl v sedmdesátých letech a dnes vyjadřuje určitou formu squattingu – obsazení místa určeného k nové výstavbě, ať už v městském nebo venkovském prostředí. V současné době jich jen ve Francii existuje údajně kolem patnácti, i když oficiální čísla se shánějí těžko. Protest proti výstavbě letiště v Notre-Dame des Landes je bezpochyby jeden z největších a nejdéle trvajících sociálních bojů v novodobé francouzské historii.
Dvě strany barikády
Nápad na stavbu již druhého letiště v okolí Nantes, tentokrát na jeho severozápadní straně, se zrodil v polovině šedesátých let. Záhy se proti němu postavila občanská iniciativa ADECA a v roce 1973 se u příležitosti místní kukuřičné sklizně uskutečnila vůbec první demonstrace. Následkem druhého ropného šoku v roce 1979 byl pak projekt na patnáct let pozastaven, než ho v roce 1994 znovuvzkřísil starosta Nantes Jean-Marc Ayrault a levicová vláda pod vedením Lionela Jospina mu v roce 2000 dala zelenou. V témže roce vznikl spolek ACIPA, koordinující veškeré občanské iniciativy namířené proti letišti. Až do roku 2012 probíhaly mobilizace v obou znepřátelených táborech. Na jedné straně sílilo protestní hnutí, pořádaly se několikatisícové demonstrace, držely se hladovky. Na straně druhé byl vypracován průzkum obecné prospěšnosti výstavby letiště, jehož výsledek komise vyhodnotila jako pozitivní a který se následně stal terčem ostré kritiky, protože je založen na dezinformacích ohledně financování. V září 2009 se v blízkosti Nantes uskutečnil klimatický kemp, na jehož konci se skupina aktivistů přestěhovala do oblasti Notre-Dame des Landes, aby podpořila protestní hnutí a místní farmáře.
Koncese na realizaci letiště na příštích pětapadesát let byla udělena nadnárodnímu koncernu Vinci, jenž pomalu, ale jistě betonuje celou planetu od Asie po Jižní Ameriku. Kromě podpory ekonomického růstu v regionu a uspokojování potřeb stále většího počtu pasažérů v důsledku demografického růstu je údajným cílem také řešení environmentálních problémů letiště stávajícího, spojených s hlukovým znečištěním či energetickou zátěží. Hned na první pohled je zarážející, že za ekologicky šetrné řešení lze považovat vybetonování bezmála devíti set hektarů zemědělsky využívané půdy. Háčků to však má hned několik. Z ekologického hlediska se jedná o velmi vzácné území, jehož převážnou část (98 procent) tvoří mokřady, které jsou chráněny mezinárodním i francouzským právem. Jde o oblast, která je svou biologickou rozmanitostí srovnatelná se soustavou chráněných území NATURA 2000 a čtrnáct druhů ohrožených zvířat zde má své trvalé útočiště. Vykompenzovat takové ztráty, což by mělo být povinností realizátora, se tak zdá být zkrátka nemožné, bez ohledu na skutečnost, že se o to nikdo ani nesnaží. Dalším otazníkem je fakt, že četné studie i hlasy osobností leteckého průmyslu, které se postavily proti novému letišti, shledávají stavbu zbytečnou a shodují se na tom, že kapacita letiště Nantes Atlantique je dostačující, a navíc už tak je Francie zemí s největším počtem letišť v Evropě.
Co se tedy schovává za všemožnými argumenty ohánějícími se novými pracovními místy, domnělou potřebou řešit environmentální problémy či saturací letiště Atlantique? Starý dobrý zisk, zdaleka nejen pro firmu Vinci. Levicová politička Françoise Verchèrová shrnuje celou kauzu následovně: „Myslím, že určití lidé trpí nezvladatelnou touhou neustále něco řídit, budovat něco nového a velkého, a domnívám se, že je to především mužský problém.“
Když se César potká s Asterixem
Milník v celé kauze představuje období od poloviny října do listopadu 2012, kdy vláda pod vedením Françoise Hollanda spouští operaci César a posílá na místo přes tisíc policistů a členů speciálních jednotek, aby vyklidili lokalitu od aktivistů a umožnili buldozerům zbourat farmy a chatrče postavené v lesích. Všichni očití svědci těchto bojů to jednohlasně přirovnávají k válečnému stavu. Zprvu nenásilný odpor se následkem nevídané agresivity zasahujících policistů a lživých informací v mainstreamových médiích změnil v aktivní sebeobranu. Odpovědí na operaci César ze strany odpůrců byla akce Asterix, při které se podařilo znovu obsadit vyklizený prostor a začala se stavět nová obydlí. Přispěla k tomu i obrovská materiální pomoc a nevídaná solidarita širší veřejnosti. Jestliže dříve se demonstrací účastnilo jen několik tisíc lidí, počínaje touto událostí stoupl počet protestujících až na šedesát tisíc, většinou za doprovodu desítek až stovek bagrů.
Na jaře 2016 se konalo lokální referendum, v němž se 55 procent zúčastněných vyslovilo ve prospěch stavby nového letiště. Hlavní výtkou jeho odpůrců byl argument, že nelze rozhodovat na lokální úrovni, pokud se jedná o celonárodní problém. Kritizovány byly také nejasné a velice zjednodušené otázky, podložené nepravdivými informacemi. Jedna z nich například zněla: Jste pro přemístění stávajícího letiště Nantes Atlantique do obce Notre-Dame des Landes? Projekt přitom zasahuje do čtyř obcí a slovo „přemístění“ navíc evokuje představu, že se původní letiště uzavře, což ovšem není pravda, protože by mělo dál sloužit výhradně pro soukromé účely firmy Airbus.
Na podzim téhož roku, kdy mělo dojít k vystěhování, se ale francouzská vláda rozhodla pro vyklizení uprchlického tábora v Calais a na ZAD jí už nezbyla kapacita. Současná situace je opět naplněna očekáváním, protože čerstvý prezident republiky Emmanuel Macron se rozhodl zřídit tříčlennou komisi, která má šest měsíců na opětovné zvážení všech pro a proti. Její verdikt má být znám 1. prosince letošního roku. Odpůrci letiště neztrácejí víru v definitivní zastavení projektu. Na každoročním festivalu, který se uskutečnil v polovině července a jenž informuje širokou veřejnost o dění v aktivistickém táboře, už se čile debatovalo o tom, co bude potom.
Život v Notre-Dame des Landes však představuje také zajímavou „sociální laboratoř“ jednoho z možných způsobů života v budoucnu. „Jde o dvě revoluce zároveň,“ vysvětluje Antoine, jeden z tamních obyvatel. „Na jedné straně se vede boj proti letišti a ekonomickému a politickému systému, a na druhé straně jde o promýšlení kolektivního života, samosprávu a hledání soběstačnosti a nezávislosti.“ I přes převládající pozitivní komentáře o mezigeneračním soužití aktivistů a farmářů není namístě situaci příliš idealizovat: dochází zde samozřejmě ke střetům, jež se týkají jak budoucnosti místa po případném zrušení výstavby, tak ideologie a odlišného životního stylu místních obyvatel. Jak tvrdí jedna z aktivistek: „Kdo tady chce žít, musí být velmi silný a důvěřovat sám sobě.“
Autorka studuje sociální a kulturní ekologii.