Výraznou součástí vydavatelské činnosti Fantagraphics jsou reprinty klasických komiksů. Pečlivá vydání titulů jako Peanuts nebo The Little Nemo s bohatými doprovodnými materiály nám dávají možnost poznávat a objevovat komiksovou historii.
Vydávání reprintů či nejrůznějších reeditovaných kolekcí komiksových stripů a příběhů je staré skoro stejně jako moderní komiks samotný: první pokusy o druhotné zúročení starších epizod seriálových prací lze datovat již do přelomu 19. a 20. století (a docházelo k němu tehdy prakticky paralelně jak v americkém a západoevropském prostředí, tak kupříkladu i na českém území). Zhruba o dvě dekády později už se – minimálně v Americe – jednalo o běžnou a poměrně výdělečnou praxi. Mělo ale trvat ještě mnoho let, než se kromě poněkud nahodile organizovaných, neúplných a leckdy i problematicky reprodukovaných nesystematických výborů začaly objevovat i ambicióznější pokusy o promyšlenější a koncepčnější edice. Důležitou roli v rozvoji severoamerické archivářské ediční praxe přitom sehrálo nakladatelství Fantagraphics.
Grothovu, Thompsonovu a Reynoldsovu komiksovému nakladatelství přitom nenáleží v oblasti archivních edic naprosté prvenství: snad již od konce šedesátých let se o obdobné „sebrané komiksové spisy“ začalo paralelně pokoušet několik menších vydavatelů, například Kitchen Sink Press (vydávali mimo jiné Caniffova Stevea Canyona, Cappův strip L’il Abner či Raymondova Flashe Gordona) nebo Eclipse Comics (jeden z životnějších pokusů o souborného Herrimanova Krazy Kata či o Modesty Blaise Petera O’Donnella a Jima Holdawaye). Byli to ale až Fantagraphics, komu se dlouhodobě dařilo archivní edice (samozřejmě s většími či menšími zaváháními) rozvíjet a eventuálně i dokončovat. A co víc, začali je vybavovat i náležitým, do té doby však nevídaným textovým a obrazovým aparátem, díky němuž se tyto publikace začaly přibližovat dobré ediční praxi známé z prestižních řad „vysoké literatury“.
Dohánění stripových restů
Fantagraphics – tou dobou stále ještě působící na své původní adrese v Los Angeles – do vydávání archivních komiksů poprvé výrazněji promluvili v roce 1983, kdy začal vycházet jejich magazín Nemo s podtitulem The Classic Comics Library. Každé číslo tohoto časopisu, editovaného vlivným americkým komiksovým historikem Richardem Marschallem, bylo věnováno jinému klasickému stripu či tvůrci. Celkem vyšlo 31 čísel a jeden speciál. O rok později pak nakladatelství zahájilo svou první skutečně ambiciózní archivní řadu, totiž jedenáctisvazkové vydání Segarova Pepka námořníka ve stripu Popeye. Než se nakladatelství na sklonku dekády přestěhovalo na svou současnou adresu v Seattlu, stihlo se pustit ještě do McCayova klasického stripu The Little Nemo a několika dalších titulů.
Skutečný rozmach kvalitně připravených stripových reprintů, ona „reprintová revoluce“, jak o tom ve své práci The Golden Age of Reprints: Classic Comics in Contemporary Industry (Zlatý věk reprintů. Klasické komiksy v současném průmyslu, 2011) hovoří Tracy Hurrenová, měla ale přijít až na počátku nového tisíciletí a vydavatelé a editoři nakladatelství Fantagraphics stáli přímo v centru těchto aktivit. Mnohé naznačila již elegantně vypravená řada Krazy Kata, kterou Fantagraphics převzali od Eclipse Comics. Skutečně revolučním okamžikem byl ale až start cyklu, který v roce 2004 mnozí „lidé od komiksu“ nepovažovali ani tak za fantas-tický, jako spíše za fantas-magorický.
Skvostná edice, Karlíku Browne!
Plán vydat v chronologickém pořadí všech 17 897 stripů série Peanuts, známé u nás spíše pod jménem titulního psího hrdiny Snoopyho, působil naprosto nerealisticky. Do pětadvaceti svazků rozdělených padesát let životního díla Charlese M. Schultze ale veškeré pochybovače udolalo, a to nejen vytrvalostí, ale i způsobem vyvedení. Snad nikdy předtím nebyla reprodukci komiksového materiálu věnována tak důkladná péče, snad nikdy se tolik nepřemýšlelo o doprovodných materiálech, rejstřících nebo grafické úpravě řady, která měla nejen nalákat sběratele, ale především adekvátně komunikovat s předkládaným obsahem. Jednotlivé svazky byly doprovozeny předmluvami slavných osobností kultury, společnosti a politiky a samotná jejich participace dost možná nemálo přispěla k přehodnocení převládajícího pohledu na archivní komiks a jeho vydávání. Staré novinové a časopisecké stripy se – i díky záštitě celebrit – snad již jednou provždy staly něčím, co si zasluhuje pečlivou ediční péči. K Walteru Cronkiteovi, Mattu Groeningovi, Whoopi Goldbergové a Jonathanu Franzenovi se v předposledním, pětadvacátém svazku (oproti původnímu plánu přibyl totiž ještě bonusový šestadvacátý) z roku 2016 s předmluvou připojil i Barack Obama a cesta za etablováním komiksového stripu jakožto kulturního dědictví jako kdyby se završila.
Deset let po startu onoho pošetilého snoopyovského projektu je již trh s reprintovými sebranými spisy notně zaplněný. Nemalou měrou k tomu přispívají i sami Fantagraphics: z klasických stripů vydávali, případně dosud vydávají například série Popeye, Krazy Kat, Pogo, Nancy, Barnaby (z krátkého českého vydávání v druhé polovině čtyřicátých let známý pod jménem Barnabášek) nebo disneyovské příběhy kreslené Carlem Barksem či Floydem Gottfredsonem. Především se ale jejich vzoru chopila celá řada následovníků, kteří se začali zaměřovat na zprostředkování tohoto dlouho opomíjeného a nedostatečně opečovávaného kulturního dědictví. Komiksové nakladatelství IDW Publishing, jež se jinak zaměřuje především na komiksové příběhy založené na filmových a televizních licencích, založilo v roce 2007 nový imprint Library of American Comics, věnovaný právě edicím americké komiksové klasiky. Reprintových sérií dnes paralelně vydávají desítky a ty nejdéle vycházející už mají každá více než deset svazků (například Dick Tracy, Little Orphan Annie, Rip Kirby). Dobrým standardem – sdíleným všemi většími reprintovými producenty – se rovněž podle seattleského vzoru stala nekompromisní reprodukční kvalita a bohatý ediční a bonusový aparát.
Kam dál
Skutečnost, že se klasické komiksové stripy staly po letech znovu dostupnými, a to dokonce v reprezentativních souborových edicích, je samozřejmě klíčová i pro rozvoj komiksové historiografie a obecněji comics studies – dlouho tradovaná zkreslující tvrzení o tom, jaký že byl kupříkladu komiks „let padesátých“, docházejí v přímé konfrontaci s primárním materiálem konečně náležitého přehodnocení či vyvrácení. Komiks se naučil poznávat, zkoumat a doceňovat vlastní slavnou i pokleslejší historii.
V posledních několika letech lze v katalogu Fantagraphics rozpoznat snahu o zaplnění další mezery nebo snad možná i odstartování „nové reprintové vlny“. Po klasických komiksových stripech teď přichází řada na další z větví komiksové produkce 20. století, totiž na alternativní a undergroundové komiksové sešity. Dnes již více než dvacetisvazková série EC Comics Library přetiskuje vlivné hororové, fantastické a válečné komiksy legendárního nakladatelství EC, které v padesátých letech svými explicitními, násilnými a invenčními příběhy posouvalo hranice komiksově možného (a vysloužilo si tak i prominentní účast v senátních slyšeních Kefauverovy komise, šetřící vliv obrázkových sešitů na delikvenci mládeže). Exkluzivně vypravená souborná vydání ale v Seattlu připravují i undergroundovým klasikám typu Crumbova Zap Comix či undergroundově-feministického The Wimmen’s Comix. Snad jim to ještě dlouho vydrží a třeba se jednou inspirují i čeští vydavatelé: pouhý letmý pohled na tristně nezvládnutou a odbytou reprintovou knižní sérii Čtyřlístku potvrzuje, že by to rozhodně bylo zapotřebí.
Autor je členem Centra pro studia komiksu ÚČL AV ČR a FF UP.