„Dříve než přistoupíme k otázkám prosperity, musím vás, ač nerad, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Děti velice často používají sprostá slovíčka. Zejména pak jedno slovo. Je to slovíčko – kapitalismus,“ oznamuje s protáhlou tváří strážce dobrých mravů na srazu střední třídy. „Odkud to přišlo?“ ptá se zděšeně jedna z účastnic. „Od nás to nemají,“ odpovídá strážce. „A to říkají všichni?“ „Všichni. Uhlová taky.“ Investigativní projekt Hrdinové kapitalistické práce Saši Uhlové, který provádí sondu do nejhůře placených zaměstnání u nás, pojmenovává problém už ve svém názvu. Zatímco u jedněch vyvolává nadšení ze záslužné a přelomové novinářské práce, druhých se zmocňuje bezmála morální panika. Slovíčko kapitalismus by se totiž podle nich vůbec nemělo používat, protože patří do slovníku aparátčíků minulého režimu. A když už použít, tak pochvalně. Na tom ostatně něco bude – po finanční krizi, která se táhne od roku 2008, bychom mohli říct: o mrtvých jen v dobrém, protože takovou krizi legitimity jako dnes kapitalismus nepamatuje nejpozději od pádu sovětského bloku.