Český kardinál Dominik Duka se rád zaštiťuje tradicí. Ačkoli je jeho víra plná zázraků, rád by nechal věci plynout přirozenými cestami, a tak často v ústech koštuje pojmy jako národ, vlast a rodina. Snad aby se nedalo říct, že kam vítr, tam klerika (tedy že jím vzývané hodnoty jsou poněkud roztěkané, vágní a neurčité), zaslal gratulační dopis Tomiu Okamurovi, v současnosti nejúspěšnějšímu nacionalistovi, xenofobovi a demagogovi na české politické scéně. Příchylnost řady zástupců katolické církve k autoritářům hájícím se „hlasem lidu“, jakými byli generál Franco, Adolf Hitler či Benito Mussolini, zřejmě není jen záležitostí minulého století. Inu, tradice. Škoda, že se český kardinál raději neobrátil přímo k základům své víry. I tam lze totiž nalézt inspirativní pojmy – třeba láska, pokora či úcta.