Do srdce Východu

Hloubání a bloumání Andrzeje Stasiuka

Polský prozaik, básník a kritik Andrzej Stasiuk hledá podstatu Východu. Ve stejnojmenném románu podniká dobrodružné cesty do ruské divočiny i do vlastních vzpomínek. Východ se přitom jeví jako nedefinovatelná matérie, zachytitelná snad jen ve vůních a chutích.

Rozlehlé pláně Vnitřního Mongolska, kde není kromě větru a vyprahlých kostí zhola nic. Písek na břehu polských řek. Dlouhá cesta vlakem napříč širou Rusí. Mlčenlivé vesnice zarůstající plevelem, odkud lidé už dávno odešli. Ticho, studený vzduch a zvláštní směsice vůní. Ženské se zakrytými vlasy stojí ve frontě před komunistickým krámem… Na první pohled by čtenář mohl získat dojem, že kniha Východ (Wschód, 2014) polského autora Andrzeje Stasiuka je cestovatelský román. Že autora čekají napínavá dobrodružství v divokých ruských krajích, podobně jako například v Cestách na Sibiř (2008) Martina Ryšavého. Opak je pravda. Sice se jedná o cestopis, částečně i autobiografický, ale nesledujeme ucelené vyprávění. Místo toho pomalu vplouváme do kaleidoskopu vzpomínek, zážitků, dojmů a vizí, které se vrší jedna na druhou a vůbec nemají potřebu skládat se v takovém pořadí, v jakém se odehrály.

 

Nezměrná …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky