Pastizrada

I

Jako je jméno kódem k činům, tak jsou i činy dekódováním jména.

 

II

Puchýře mládí.

 

III

Fixace, jež je antipodem břemena, je stejným břemenem pro to, co břemení, jako pro to, co je břemenem obtíženo.

 

IV

Budeme­-li brát čas jako metaforu, můžeme mluvit nejen o jeho naplnění a nenaplnění, ale také o třetí variantě – a tou je naplnění inverzní. Jako by látka, co měla být vlastní podstatou času, jímž je tvořena, byla se stejnou vehemencí tvořena jeho opakem: něčím, co místo aby pohánělo vpřed, se jen opakovaně vrací do následnosti všeho už nevyhnutelně zatlačeného do předešlostI

 

V

Není mlčení, na rozdíl od mluvení, poctivější nejen ke sdělení, ale i k jazyku jako takovému?

 

VI

Mezi hledáním a vyhledáváním je rozdíl zkušenostI

 

VII

Negativní alchymie: jak vydolovat nic z něčeho.

 

VIII

Překlad, který nepoukazuje k originálu, ale k jinému překladu – a tak až donekonečna.

 

IX

Nemožnost neodmlouvá.

 

X

V nenormální situaci je normální chovat se nenormálně – ale kdo v nás je tím, kdo vědomě ručí za znormálnění obsahů, jež obvykle považujeme za normy našeho chování?

 

XI

Jak lze do něčích pocitů projektovat pravdu jako jeden z nich?

 

XII

Tykadla do sebe.

 

XIII

Do minulosti se nevchází, z budoucnosti se nevystupuje.

 

XIV

Videa zestárnou i s námi na nich. Zestárnou a zemřou mladá.

 

XV

Trochu megalomanie Bohu neuškodí.

 

XVI

Nemožnost není cílem, ale prostředkem.

 

XVII

Ztratil, co nikdy nehledal, a proto hledá, co by našeL

 

XVIII

Je celek celkem i s těmi částmi, které se do něj nevejdou?

 

XIX

Umožňovat nemožné a znemožňovat možné jsou spojené nádoby.

 

XX

Umrtvovat živé, ale ne do mrtvého, nýbrž do pózy.

 

XXI

Povolání je krycí jméno.

 

XXII

Opakování sice je opakovatelné, ne však už to, co se opakováním opakuje.

 

XXIII

Namísto fotek ukládat do paměti souřadnice místa.

 

XXIV

Vtíravost času.

 

XXV

Může být neklid uklidňující?

 

XXVI

V rámci potřeby tvořit je nutno vyšlechtit si nějaký nedostatek: kus žvance jako návnadu pro myšlenku v zapřažení.

 

XXVII

Nevinnost je nevědomá schopnost, jak předejít zvyku.

 

XXVIII

Presumpce jako imitace.

 

XXIX

Teatrální aspekt tautologie: bušení do zavřených dveří.

 

XXX

Hurónské ticho.

 

XXXI

Je soběstačnost sebestředná? Je představivost něco, co stačí mít, anebo něco, co je potřeba umět?

 

XXXII

Poslouchat, jako když se natahuje setrvačník.

 

XXXIII

Vstát z mrtvých živých.

 

XXXIV

Pastí do života.

 

XXXV

Z hloubi duše, ale co když žádná není?

 

XXXVI

Škodolibost libostI

 

XXXVII

Naděje je perpetuálně reciproční.

 

XXXVIII

Nic méně než nic více.

 

XXXIX

Musí mít realita smysl pro realitu?

 

XL

Z mého příběhu mě nevyštvete.

 

XLI

Rozházené ve velkém najít po drobkách.

 

XLII

Může být intuice ještě intuitivnější?

 

XLIII

Extáze a askeze se nevylučují.

 

XLIV

Vnitřní kámen mudrců.

 

XLV

Kdo potřebuje hledat, hledá i to, co hledat nepotřebuje.

 

XLVI

Algoritmické chtění.

 

XLVII

Zázrakodlaky.

 

XLVIII

Může být někdo kromě mě, kdo potřebuje moje potřeby?

 

XLIX

Důvěra přichází až s potřebou důvěřovat.

 

L

Vyhynulá řeč každého slova.

 

LI

Zábavnost se u nekomika stává brzo hrůzností.

 

LII

Strach ex post je ošklivá zkušenost.

 

LIII

Břichomluvcovy samomluvy.

 

LIV

Množství předpokládá mnohost a roztříštěnost jednotu.

 

LV

Může být introspekce spektakulární?

 

LVI

Pozorovat znamená dávat vnějšku své pokyny k jednání.

 

LVII

Potkají se dva přátelé: psycholog­-psychopat a sociolog­-sociopat.

 

LVIII

Nemožné lze jen těžko znemožnit.

 

LIX

Co má bolest společného s rodiči? Roli policajtů.

 

LX

Kleptomantra.

 

LXI

Duše je rozdílem mezi vnitřnostmi a nitrem. Skořápka je rozdílem mezi katalyzátorem a pastí.

 

LXII

Sebereflexe vchází do dveří první.

 

LXIII

Godotím krokem.

 

LXIV

Ve slově objetí je etymologie objížďky také etymologií zkratky.

 

LXV

Hermafrodisiakum.

 

LXVI

Znamení neznamenají nic jiného než lidskou potřebu, aby znamení něco znamenala.

 

LXVII

Vzdělanost je vzdálenost.

 

LXVIII

Autenticita neosobnostI

 

LXIX

Je­-li zdvojenost normou, je jednota vždy jen poloviční.

 

LXX

Pravda není na dodržování.

 

LXXI

Experimentovat s experimentem znamená přestat experimentovat.

 

LXXII

Mudrování nad moudrostí.

 

LXXIII

Akty blízkosti – ale čeho je blízkost aktem?

 

LXXIV

Ptydepologie.

 

LXXV

Není­-li práce prostředkem k životu, ať je tedy život prostředkem k prácI

 

LXXVI

Fingovaná prostituce. (Neposkvrněné početí něčí skvrny?)

 

LXXVII

Embargo na mlčení.

 

LXXVIII

Svoboda je, když můžeme muset.

 

LXXIX

Jak Bůh v klecI

 

LXXX

Nevyslovitelné zůstává nevyslovitelným i poté, co bývá vysloveno.

 

LXXXI

Zázrak, za který se platí, je atrapou pasti – ale k čemu potřebuje past svou atrapu?

 

LXXXII

Újmologie.

 

LXXXIII

Okleštit svět na lidskou spásu.

 

LXXXIV

Naděje se neděje.

 

LXXXV

Kladivo přesvědčuje hřebík o tom, že existuje díra. Díra přesvědčuje kladivo o tom, že existuje hřebík. Hřebík přesvědčuje díru o tom, že existuje kladivo.

 

LXXXVI

Nedosáhnutelná dosáhnutelnost.

 

LXXXVII

Zámotek k jádru věcI

 

LXXXVIII

Dyslexie je umět docílit podobnou míru plasticity, jako když modelujeme extrapolací nějakou situaci, kde výchozí dvourozměrná představa je na rozdíl od konečné představy třírozměrné bohatší, a to o celé nekonečno dvourozměrných předstaV

 

LXXXIX

Než se pochopíme, tak chápeme.

XC

Monologizace dialogizace.

 

XCI

Cílovou skupinou lidí je člověk. Cílovou skupinou člověka jsou lidI

 

XCII

Pravda kazí myšlení.

 

XCIII

Metafora rozšiřuje vnímání, myšlenka jej na­­opak zužuje. Metafora je z tohoto důvodu také zřejmou spojnicí mezi poezií a prózou, jejich společnou souřadnicí. (Příběh jako metafora v případě prózy a metafora jako příběh v případě poezie.)

 

XCIV

Vztahovačnost vztahů.

 

XCV

Knihovna je skrytým nárokem na reciprocitu k převážně mrtvým lidem.

 

XCVI

Ramínka jsou taky kříže.

 

XCVII

Citová kalkulace: jak dospět k rebelii ro­­zu­-
mově.

 

XCVIII

Jak oddalovat oddalování přiblížením, a na­-­
opak.

 

XCIX

Pomalé problémy a rychlá řešení.

 

C

Bůh: všehoklec všeho.

 

CI

Šetrnost je dávání přednosti malé potřebě před velkou.

 

CII

Pokud je duch plynného charakteru, nelze mu míti za zlé, rozhodne­-li se vypařit.

 

CIII

Dědičná předsevzetí.

 

CIV

Jak mlčet, a nebýt umlčen. Jak nenáviděné proměnit na nepoznané.

 

CV

Lítost je nelítostná.

 

CVI

Každé alibi, které hledáme, má v něčem nalezeném pravdu.

 

CVII

Nedokonalost se zdokonaluje dokonalostí. Dokonalost se zdokonaluje nedokonalostí.

 

CVIII

Hloubka propasti je výškou vzletu.

 

CIX

Může být naděje vědou?

 

CX

Mít názor na všechno znamená nerozumět vůbec ničemu.

 

CXI

Beznaděje naší naděje.

 

CXII

V životopisu čteme: pětkrát ženatý žil v sociál­ní izolacI

 

CXIII

Milodarmo.

 

CXIV

Je­-li nedosažena, tváří se nedosáhnutelnost nedosáhnutelně.

 

CXV

Reciprocita netečnostI

 

CXVI

Propast tě nepodrží.

 

CXVII

Není plesknutí myšlenky bez rozběhu a švihu banality.

 

CXVIII

Vyskočit z kůže do těla.

 

CXIX

Čin je významem slova, které nabývá význam tímto činem.

 

CXX

Má­-li objekt vědomí, posuzuje sebe subjektivně.

 

CXXI

Pravdy nejsou pravidla.

 

CXXII

Jdeme­-li jednou pravdou proti druhé, znamená to, že jsme uprostřed války.

 

CXXIII

Čas je diskrétní pohyb mezi tautologiemI

 

CXXIV

Morální sloupořadí.

 

CXXV

Náplně do života, značka: prodám.

 

CXXVI

Co je těžší? Vyhloubit stopu, nebo ji zahladit?

 

CXXVII

Ctižádostivost pokusných myší.

 

CXXVIII

Jasno zaslepuje.

 

CXXIX

Radioatraktivně.

 

CXXX

Krok napřed zabíjí vtip. Krok pozadu vtipu předchází.

 

CXXXI

Chceme­-li za sebou něco zanechat, bude lépe, když zapomeneme na vize.

 

CXXXII

Nedosáhnutelné je neobsáhnutelné.

 

CXXXIII

Protikladem omnipotence není impotence, ale potence.

 

CXXXIV

Hluboká pravdomluvnost.

 

CXXXV

Život není krátký, ale krátkozraký.

 

CXXXVI

Podvod je synonymem návodu.

 

CXXXVII

O možnosti možnosti rozhoduje skutečnost skutečnostI

 

CXXXVIII

Jak zachytit prchající myšlenku, nechceme­-li ji znásilnit?

 

CXXXIX

Alibismus snění.

 

CXL

Naplnit touhu znamená zdvojnásobit ji – a to je, jak víme, definice redundance.

 

CXLI

Vyvaruj se používání náhodných pastí.