Tvorba brooklynského rappera Ka představuje v kontextu žánru osobitou reakci na policejní násilí vůči Afroameričanům, na něž v USA upozorňuje zejména hnutí Black Lives Matter. Ka se ve svých textech snaží básnicky vyjádřit utrpení černé komunity, které v jeho očích dosahuje až biblických rozměrů.
Hlas se nese těžkým vzduchem a božství je na pranýři. Bůh stanul před soudem jako v knize C. S. Lewise Bůh na lavici obžalovaných – nelze ignorovat stav víry. Válka, která byla původně vyhlášena drogám, je vedena proti civilnímu obyvatelstvu. Ruiny domů připomínají postapokalyptické vize. Newyorský rapper Ka se ještě neptá „Proč jsi mě opustil?“, ale kříž již těžkne. Bůh ho neopustil, naopak k němu právě teď vztahuje ruku, ač u toho mlčí.
Statistiky harmonizují dění
Zatímco někteří uvědomělí rappeři se snaží šokovat statistikou, Ka, který se v civilním životě jmenuje Kaseem Ryan a pracuje jako kapitán hasičského sboru v Brownsville ve východním Brooklynu, se neobtěžuje hledat objektivní realitu. Zato svým posluchačům od debutového alba Iron Works z roku 2008 umožňuje prostřednictvím pozoruhodných narativů zakoušet hořkou pachuť ulice. Nikdy nedovolí, aby smutná čísla vysvětlovala skutečnost a zároveň tím omlouvala počty obětí. Zprostředkované situace připomínají scénu z Musilova Muže bez vlastností, v níž se lidé po počátečním šoku z autonehody uklidní, jakmile se dozvědí, kolik životů si v průměru podobné události vyžádají. Věda a čísla zvláštním způsobem harmonizují dění, vytvářejí iluzi neodvratitelnosti osudu. Mělo to tak být, statistika to dokazuje. Sama nás neděsí, jen vzbuzuje dojem řádu.
Není potřeba čísel, abychom si uvědomili vztah k celku. Ka stojí vprostřed dění a všemi smysly vnímá okolní zkázu. Představuje nám svoji vlastní verzi pasáže z Janova evangelia („Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já přemohl svět.“) – vstal z mrtvých, když odvalil kámen: „Left for dead, start moving rocks like Easter Sunday.“ „To move rocks“ je v rapu slangový výraz označující prodávání drog. Díky němu se Ka znovu postavil na nohy, do nebe však nemíří, sbírá ze země trnovou korunu a pokračuje v cestě. Text Otčenáše si poupravil pro svoji situaci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích/ Vidím jen padlá těla bratří svých/ Namísto dobra zlo dnes do mě vkročí/ Tak prosím tě, Bože, odvrať oči.“ Uvědomuje si, že nehraje a nebude hrát podle pravidel, a prosí za odpuštění. Jeho „důstojnost jako by vichr uchvátil“. Přizpůsobuje se prostředí a za neustálého dialogu se svým Bohem jedná, jak mu diktují životní podmínky.
Míra zoufalství vypravěče skladby Peace Akhi z desky The Night’s Gambit (2013) nám připomíná bezradnost Jobovy závěrečné řeči. Kaovými slovy: „Mluví ze mě sama bolest, naděje je ztracena.“ Naděje v podání brooklynského rappera zde představuje jen jakési oddání (či spíše poddání) se nejasné budoucnosti. Smíření jako naděje, smíření jako známka odporu proti systému, někdy však také proti Bohu samotnému? Jak říká jiný rapper – AG: „Z bezmocných se stávají bezcitní.“ Postavy z Kaových textů často ztratily život, aby nalezly svého Boha – přesně tohle říká Ježíš v Matoušově evangeliu. Ono pomyslné nalezení svého vlastního života má i zde značně ambivalentní význam, přestože v případě Ka bychom mohli tvrdit, že se ztrácí i duše a lidskost. Zatímco v biblické promluvě se jedná o nalezení klidu v oddanosti víře, ve špíně newyorských ulic jde spíše o přijetí bezvýchodnosti situace, což však klid mnohdy nepřináší.
Rivalita otřesených
Kde je tedy přítomna naděje? Její známky hledejme v příležitostné kontemplaci komplikovaných charakterů. Ka sděluje, že „za zemi zaplatili, ale nevědí, jestli si mohou dovolit nebe“. Bojuje s hříchy a s vinou, ale jak se ptá jeho téměř jmenovec z Kafkova Procesu: „Jak může být člověk vůbec vinen?“ V podmínkách, ve kterých je Ka nucen žít, přece v jistém smyslu zločin neexistuje. „Buď si vyděláš zbraní, nebo nejíš…“ Lidé nepoznali blahobyt ani dostatek, jejich svět je postaven na soupeření a právu silnějšího. Ačkoli se v důsledku několika kontroverzních zásahů policie celá komunita občas semkne v pokusu o udržení něčeho, co bychom mohli označit Patočkovým termínem „solidarita otřesených“, v nejspodnějších vrstvách, tedy v místech, které sám Ka nazývá stokou, se jedná spíše o „rivalitu otřesených“. Tuto skutečnost rapper zosobňuje a zároveň se snaží vrhnout světlo na dění, které ho svádí z cesty. „On to byl, kdo nesl hřích mnohých a za viníky se postavil.“ Hříchy ale neomlouvá. V knize Izajáš stojí: „Křič z plna hrdla, ze všech sil, pozvedni hlas jako polnici. Ohlas lidu jeho provinění.“ To přesně Ka dělá.
Poezie z ghetta
Beznaděj spojená s životem v ghettu se často projevuje hyperbolickou touhou po absolutní kontrole života. A to nejen svého. Vypravěči se v rapových textech často stavějí do role Boha. Příkladem mohou být Rakim, Hov, Jus Allah či Nas. Emersonovský koncept „self-reliance“ je úzce provázán právě s všemohoucností. Deizace je jedinou možnou odpovědí na démonizaci, jíž je celé společenství ohrožováno ve svém okolí. Rappeři často používají spojení „produkt prostředí“. Vox populi z ghetta souzní s vox dei, komunita je reprezentována svými bohy a ti zase reprezentují komunitu. Bůh neodešel, jen prozatím mlčí, aby mohl později promluvit z plamenů nad zdevastovanými čtvrtěmi, ale i z plamenů emocí. Profánní jazyk gangsta rapu již nestačí, Ka se snaží vytvořit jazyk sakrální, který vystihuje biblické rozměry utrpení, ale také navádí k pokládání těch správných otázek.
Pozemský stan, v němž Ka a jeho souputníci přebývali, byl stržen. Znamená to však, jak se píše v Druhém listu Korintským, že současný příbytek je tím věčným stavením v nebi, jenž nebyl vytvořen rukama? Děj, který rapper vypráví, jako by se odehrával ve věčném mezisvětě, kde pozemský život nemá žádnou váhu, ale do věčnosti je daleko. Všude se rozprostírá temnota očistce. Ten spočívá v neustálém chození v kruhu – Ka se jazykem stále více přibližuje Bohu, i když se po kolena brodí v marnosti. Hledání sakrálního jazyka, jímž by uchopil zoufalství, je pro něj hledáním smyslu. Stává se z něj Ka-zatel z biblických Spisů. Byl králem a vynakládá svou moudrost, aby prozkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem. Vše už viděl. A přesto je lepší naslouchat výtkám mudrců nežli poslouchat písničky hlupáků.
Ka-zatel mudrcem bezesporu je. Přebásnil utrpení. Rap v jeho podání není „černou CNN“, jak kdysi prohlásil Chuck D; není už možné přinášet reportáže z ghetta. Ka mluví o emocích a prožitcích, které kamery ani fotoaparáty nemohou zachytit. Beznaděj porazila utopický impuls, který kdysi byl charakteristický pro americkou společnost. Věcná vyjádření se stávají skandálním zjednodušením skutečnosti, na míru soužení už dokáže odpovědět pouze poezie. A Ka je velký básník…
Autor je doktorand anglistiky a amerikanistiky na FF UK.