Za okny okno,
ve kterém se směje a říká: Jsem to pořád já:
Za zrcadlem neartikulovaný kousek světa.
Hodně kavek, jejich pohybů ve tmě.
Měsíc nad infekčním oddělením
posouvají teplé vlny.
Vítr rozevlává vlasy
zachycené na živých plotech.
Za oknem okna a za okny okno.
Dál se směje babička
v mém starém haiku:
Jas člení dny.
Shořely ozdoby
mých přístřeší.
Báseň v překladu Miroslava Zelinského vybrala Michaela Velčková