Budoucnost je invalidní

Rozhovor s indonéskou umělkyní Khairani Barokkou

O světech a kulturách lidí se zdravotním postižením toho obvykle víme příliš málo na to, abychom dokázali přejít od soucitu k empatii. Indonéská umělkyně, spisovatelka a aktivistka Khairani Barokka ve své tvorbě usiluje o nacházení síly, důstojnosti a dokonce předností spojených se situací postižených.

Zabýváte se tématy, jako jsou invalidita, zdraví, feminismus, ekologie, dekolonizace nebo bílý šovinismus a jeho dopady na nenormativní těla. Jak se ve vaší práci prolíná osobní s politickým?

Osobní je vždycky politické a představuje zkrátka to, čím jsem. Žít v mém těle znamená být feministkou a Indonésankou, která se chápe jako invalidní a zároveň sama na sobě poznala, že ekologie a životní prostředí jsou silně provázány s otázkami invalidity. Kdybych vyrůstala jinde, asi bych tyto zkušenosti neměla. Jsou to ale zároveň moje neurózy – přemýšlím nad těmito tématy ve světě, který chci měnit. Někdy je ale prvním krokem ke změně prostě jenom reflexe a rozhovor o daném problému. Interdisciplinárním umělcům a spisovatelům dává umění spoustu možností, jak různé otázky zkoumat zcela novými způsoby.

 

Vyrůstala jste v Indonésii, vzdělání jste získala ve Spojených státech a v současnosti žijete ve Velké Británii. Jak se to odrazilo ve vaší intelektuální cestě?

Všechny …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky