Robinson bez moře, s odvahou

Veškerá poezie Zbyňka Havlíčka

Třetí svazek spisů básníka, klinického psychologa a teoretika surrealismu Zbyňka Havlíčka připravili editor Petr Čepický a nakladatel Jan Šavrda ve dvou verzích – ve čtenářské a v badatelské, jež připojuje též juvenilie, bagately a dodatky. Navíc Havlíčka představuje v poněkud jiném světle než výbor, který vyšel v devadesátých letech.

Půlstoletí po předčasném úmrtí a několik let před stým výročím narození vyšla Zbyňku Havlíčkovi Veškerá poezie (2016) – edice všech dochovaných textů z let 1938–1968. Že byl v Havlíčkově případě ediční dluh splacen teprve nyní, to je v určitém ohledu paradox: výboru Otevřít po mé smrti (1994, ed. Jiří Brabec) se od počátku dostávalo odezvy jednoznačně kladné. Texty do výboru zařazené totiž podstatně více – například ve srovnání s tvorbou Karla Hynka nebo Vratislava Effenbergera – konvenovaly tomu pojetí silné básnické osobnosti, které bylo u nás spjato se jmény jako Otokar Březina, Vítězslav Nezval nebo Vladimír Holan. Zbyňka Havlíčka ukazovaly jako osobnost nikoli jenom vášnivou, a to ve významu rozehrávajícím etymologickou spřízněnost vášně a utrpení, ale představovaly jej i jako tvůrce uznávajícího vedle fundamentální úlohy imaginace též nezastupitelnost kvalit tektonických: to, co konkretizuje ideál „silného básníka“, jsou imaginativní pochody, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky