Staré hlavní nádraží v Bělehradu, kdysi ústřední stanice celé Jugoslávie, po 135 letech zanikne. Všechny vlaky budou od července jezdit na nové nádraží, které se buduje od roku 1977, slavnostně otevřeno bylo předloni, a dokonce už je skoro hotové. Jmenuje se sice Beograd-Centar, ale od centra je o dva kilometry dál než to původní a v jeho okolí není takřka nic. Kdyby aspoň bylo přesunuté nádraží napojeno na solidní MHD, mohl to být jen průšvih jako Brno. Jenže metro ve městě není, trolejbus je daleko, tramvaj ještě dál a autobus byl zaveden spíš pro forma. Posmívat se balkánským poměrům je snadné, ale pravda je spíš taková, že v chudších zemích se lidé hůř brání velkému kapitálu – tentokrát ze Spojených arabských emirátů. Pod starým nádražím se totiž uvolňují obrovské pozemky, na kterých už investor staví první luxusní rezidence a hotely. Ministryně dopravy mezitím opakuje, že se „Bělehrad vrací na železniční mapu Evropy“. To se možná stane, až do sousedního Chorvatska pojede víc vlaků než jeden denně nebo až cesta do Budapešti nebude trvat celý den. Železnice se ale na mapu centra Bělehradu nejspíš nevrátí nikdy.
M. Špína
Fotbalové delegace z celého světa zvolily pro fotbalový šampionát v roce 2026 pořadatelský trojlístek Mexiko, USA, Kanada, a nejednomu obhájci utlačovaných menšin spadl kámen ze srdce. Vždyť po letošním LGBTQ-not-friendly Rusku a vykořisťování zahraničních pracovníků velmi nakloněnému Kataru o čtyři roky později totiž reálně hrozilo, že by se mundial stěhoval do Maroka. Naštěstí se role největšího aktivisty ujal sám Donald Trump. Americký prezident lobbující za domácí pořadatelství africkým zemím vzkázal, ať při hlasování zapomenou buď na kontinentální spřízněnost, nebo na dávky zahraniční pomoci, které jim jeho země posílá. Vydírání očividně zabralo. Tím ale americký boj za lepší svět nekončí. Sportovní firma Nike v reakci na vypovězení jaderné dohody s Íránem okamžitě přestala dodávat kopačky jeho fotbalové reprezentaci. Ačkoli této korporaci v minulosti protiíránské sankce nijak nepřekážely v dobývání tamního trhu, touha po bezpečnějším Blízkém východě letos byla silnější. Stačí jen doufat, že americký korporát nezapomene šířit dobro ani v jihoasijských sweatshopech, kde se jeho boty vyrábějí.
V. Ondráček
Téměř čtvrtina maturantů letos propadla z testu z matematiky a podobné množství mladistvých dostalo za čtyři. To v úhrnu znamená, že zhruba polovina těch, kteří skládali státní maturitu z matematiky, nezvládla vyřešit ani polovinu úloh. Nutno podotknout, že je to stále maturita dobrovolná, žáci si ji vybírají sami. Proč si volí něco, v čem tak markantně selhávají? Možná nám totiž nechybějí jen schopní matikáři, ale také schopní jazykáři. Maturanti nyní sahají po matematice, když nechtějí dát přednost druhému cizímu jazyku. Ale naučit se dobře cizí jazyk na úrovni B1 je záležitost na delší dobu než čtyři roky, které mají maturanti k dispozici, na některých (především odborných školách) se druhý jazyk neučí vůbec a zkouška z cizího jazyka je navíc vícekolová. Snad na to budou státní úředníci myslet, než vylejou s vaničkou i dítě – třeba až je napadne přidat selektivně matikářům a přidat hodin matematiky.
E. Marková
Marie Feryna je nahá, oznámil kolektiv SdruŽeny veřejným dopisem, který proletěl médii jako kometa. Že to s nošením ženských šatů myslí tato histrionská osobnost vážně, pochybovali mnozí. Pravda teď vyšla najevo. Transgenderová aktivistka, agresivně umlčující všechny kolem s poukazem na jejich konformní a komfortní „cis“ identitu,znásilňovala svým mužstvím jiné ženy v Autonomním sociálním centru Klinika. Nejprve tedy mezi aktivisty vytvářela toxickou atmosféru, aby ideály tohoto prostředí zdiskreditovala více než kdo jiný. Zločiny jsou však konečným důsledkem kultury prostředí, které pro ně vytváří podmínky. Nakolik stalinští komsomolci asi věřili v nutnost odhalování vnitřních nepřátel? Nakolik práčata puritánského feminismu v hledání zakuklených sexistů uvnitř hnutí zapomněla na svou fyzičnost, že své potřeby musela ukájet násilím? Tělesnost vyhozená dveřmi se nakonec vrátila oknem.
T. Schejbal
Časopis Lógr chce mluvit o kultuře „normálním jazykem“, protože takový formát psaní tu prý dosud chyběl. Jak takový „normální jazyk“ vypadá, si udělá čtenář představu z aktuálního vydání, které nese název Ženy s perem. Například o Mozartově sestře se tu dočteme, že by mohla být stejně slavná jako její bratr – „kdyby měla koule“. Ponechme stranou anatomické žertování topolánkovské úrovně. Horší je, že se za redakční rozjuchaností schovávají argumentační lapsy, myšlenkové zkratky a formulační neschopnost. To by nevadilo u samizdatu středoškolských studentů; u magazínu, do nějž přispívají lidé z univerzitních a akademických kruhů, vzbuzují takové okolnosti smíšené pocity. Stefan Segi z Ústavu pro českou literaturu AV ČR v článku o literárních pseudonymech třeba ukvapeně usuzuje, že když chtěl britský nakladatel po autorce Harryho Pottera knížku podepsat tak, aby se nedalo poznat její pohlaví (J. K. Rowling), „má mnoho autorek stále pocit, že jsou spisovatelé-muži respektovanější“. Tereza Arndt, která vyučuje na Univerzitě Karlově, zase v odbytém pojednání o dívkách v klubáckých komiksech zcela opomíjí Modrou pětku, kde vystupují dokonce dívčí dvojčata, soustředí se výhradně na Rychlé šípy a Strážce a její výklad podivuhodně stylisticky meandruje: „Dominantní vlastností je seriálovost. Ta se vztahuje ke způsobu jejich vydávání z hlediska časové posloupnosti. To znamená, že klubácké komiksy vycházely postupně ve formě krátkých příběhů.“ A přitom ženy… takové to mohlo být krásné téma.
J. Sedláček