Z bizarní koalice Hnutí 5 hvězd a Ligy zatím těží hlavně její pravicová a ostře xenofobní část. Při pohledu na složení italského parlamentu se zdá, že skutečná opozice už neexistuje a posunu politické scény k pravicovému populismu může zabránit jen veřejnost.
Když 1. června napodruhé italský premiér Giuseppe Conte sestavil vládu, která týden poté dostala důvěru obou komor parlamentu, mnohým politikům se ulevilo. Na předčasných volbách měla zájem jen jediná strana, Liga, vedená Matteem Salvinim. Největší italské politické seskupení Hnutí 5 hvězd, které se nakonec s Ligou na koalici a sestavení kabinetu dohodlo, by z rychlého opakování voleb vytěžilo pravděpodobně jen několik mandátů navíc. Muselo by však čelit daleko silnějšímu tlaku dnešního partnera.
Rozkročení xenofobové
Matteo Salvini a jeho xenofobní Liga se dnes nacházejí v nejlepší možné situaci. Jsou ve vládě se zmateným amatérským partnerem, jehož přehmaty pravděpodobně zastřou hlubší vládní nedostatky. Současně je však Liga i největším subjektem v rámci středopravicové koalice, jejíž významné části – například strana bývalého premiéra Silvia Berlusconiho Do toho, Itálie! – jsou oficiálně v opozici. Středopravicové strany sice nemají v parlamentu většinu, Lize však tato strategie umožňuje rozkročit se nad elektorátem, který sahá od chudého pracujícího, jenž má plné zuby politiků a jejich prebend, až po velkopodnikatele, který má ulité miliony ve Švýcarsku a v průběhu poslední krize zbohatl.
Salvini si také osvojil taktiku permanentní volební kampaně. V rámci částečných komunálních voleb objížděl Itálii, a to dokonce i v den, kdy se hlasovalo o důvěře vládě, jejíž je členem, a na náměstích hlásal, že „pro uprchlíky skončily zlaté časy“. Liga samozřejmě kromě výlevů typu „námořní blokády“ a rozdmýchávání xenofobních nálad žádné řešení nemá a dostává se do rozporů, když například tvrdí, že chce snížit výdaje na uprchlíky, a současně slibuje vlnu vyhoštění neúspěšných žadatelů o azyl, což však náklady citelně zvyšuje.
Samozřejmě, že brojení proti migrantům je pro Ligu, a také část Hnutí 5 hvězd, užitečnou záminkou a významným ideologickým prvkem. Xenofobní nálady, na rozdíl od obtížně realizovatelných vládních slibů, státní rozpočet nic nestojí a dokážou mobilizovat významnou voličskou skupinu. To dobře ilustrovaly události kolem záchranářské lodě Aquarius, jež pomohla na širém moři šesti stovkám migrantů. Salvini z pozice ministra vnitra vyhlásil zákaz kotvení lodě v italských přístavech. Stalo se tak v neděli 8. června, kdy zrovna probíhalo hlasování v prvním kole komunálních voleb, takže gesto má nádech toho nejhoršího volebního cynismu. Ovšem fakticky Salvini žádný příkaz dát nemohl. Přístavy v Itálii spadají pod jurisdikci Ministerstva dopravy, v jehož čele je Danilo Toninelli, vysoký funkcionář Hnutí 5 hvězd. Naděje některých komentátorů a politiků, kteří doufali, že Hnutí 5 hvězd, jež má i silnou sociálně laděnou a progresivní sekci, bude korigovat Ligu, se ukázaly jako plané. Hnutí nejenže svému partnerovi ustoupilo, ale dokonce přenechalo bez debat celou scénu Salvinimu. Situace je o to vážnější, že tato jednostranná gesta dostávají Itálii do mezinárodní izolace. Reforma Dublinských dohod je v nedohlednu, o mechanismus relokací ztratilo zájem i Německo a posunutí faktické hranice do Afriky je nesmírně obtížné. Není však vyloučeno, že Liga se v tomto ohledu řídí přístupem „čím hůře, tím lépe“.
Třídně odlišná hnutí
Ačkoli právě migrační téma bylo v prvních dnech nové vlády zdaleka nejviditelnější, v dalších oblastech došlo k menším, ale přesto významným posunům. Celý koaliční pakt Hnutí 5 hvězd s Ligou stojí na prosazení hlavních programových tezí obou stran: zavedení dvou sazeb daně z příjmů (Liga) a nové časově neomezené dávky v nezaměstnanosti (H5H). Obě opatření jsou rozpočtově velice náročná, celkově by si mohla vyžádat až sto miliard eur, což je v současné situaci napjatých rozpočtů fakticky vyloučeno. Z programového prohlášení vlády je však patrné, že daňové úlevy pro nejbohatší by měly přijít hned (v Itálii v současnosti pět procent nejbohatších platí zhruba polovinu výnosu této daně, což se má změnit), zatímco nové dávky mají být zavedeny až po reformě úřadů práce, jež mají dohlížet na příjemce. Je tak docela možné, že vláda nevydrží dlouho a sociální opatření ani nestihne zavést.
Liga a Hnutí 5 hvězd mají sice jisté společné prvky, ale třídně jsou dost odlišné, což dobře ukazují i zmíněné vládní priority. Liga se z regionálního hnutí stala celostátní stranou, ovšem její referenční třídou jsou především malí a střední podnikatelé z regionů severní a střední Itálie, z nichž mnozí pocítili důsledky krize. Liga zpracovala onen typický Berlusconiho populismus odpovídající heslu „bude dobře jako dříve“. Zajistí to hledání nepřítele ve vlastních řadách, snížení daní a omezení kompetencí daňových úřadů. Hnutí 5 hvězd oproti tomu reprezentuje spíše chudé lidi na jihu a mladé, kterým italská společnost ani ekonomika nenabízejí dobré vyhlídky. Je proto obtížné uvěřit tomu, že by Liga mohla Hnutí 5 hvězd s tak odlišným elektorátem přímo kanibalizovat, jak se obávají někteří politologové. Ovšem dnes má Liga ve vládě navrch a Salvini se stal faktickým nástupcem Berlusconiho v čele pravicového bloku. V současném parlamentu není žádná silná opozice a pravděpodobně ani příštích pár let nebude. Zda se Itálie posune směrem k orbánovskému Maďarsku, tak bude záležet jen a výlučně na opozici ve společnosti.
Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.