Restaurant Czechoslovakian

Úryvek z dosud nedokončeného románu anglické bohemistky – kapitola nazvaná Kulajda – se odehrává v normalizační Praze, která působí jako šedé vězení každodennosti, z něhož se postavy snaží uniknout – ať už na zdánlivě nezávislé kulturní akce nebo za hranice.

Chlapec byl vysoký a štíhlý a někdo ho přinutil vzít si na sebe oblek. Ela ho poznala, ale ne proto, že by ho už někde viděla. Někoho takového poznala každý druhý den – jednoho z těch, kteří chtěli být jinde.

Jako vždycky honem odvrátila pohled, věděla totiž, že jakmile na něj začne zírat, zapomene míchat polévku a jídelnou se rozline zápach spáleného lepidla.

Dnešní polévka měla být kulajda. Ela věděla, jak má správná kulajda vypadat: krémová, plná snítek čerstvého kopru a sem tam s nečekaným, temně lahodným houbovým soustem. Dnešní „kulajda“ byla šlichta z mouky a vody, se sušeným mlékem místo kysané smetany. Dívala se, jak při míchání obtéká vařečku, a pak zvedla hlavu a znovu pohlédla na chlapce.

Byl celkem daleko: jídelna byla obrovská a zvuky se tu rozléhaly, takže se vzdálenosti zdály ještě větší. Právě si sedal na židli k jednomu z dlouhých stolů naproti zavalitému, podmračenému muži, který byl nejspíš jeho otec, přestože si nebyli podobní. I …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky