Jaro v Praze

V srpnu 68 jsem poznal ženu s citem pro dějiny;

Rumunský básník Dinu Flămând ve své poemě nazývá srpen 1968 dobou, kdy „dějiny překypěly“. Reminiscence na sovětskou invazi do Československa, pražské reálie a kulturní odkazy se v textu prolínají s impresivními obrazy a vzpomínkami na dospívání v Sedmihradsku.

nalévala všem zadarmo

v nádražním bufetu železniční křižovatky Sărăţel

v mém rodném Sedmihradsku.

Rudá armáda už dorazila do Prahy, aby ji osvobodila

od jejích vlastních iluzí;

o tom jsem ale neměl tušení, byl jsem student na prázdninách,

vracel jsem se domů

zmaten letními láskami a váháním, co jsem asi měl udělat

a co by bylo, kdybych se toho odvážil.

Praha byla kdesi v Patagonii a má duše plula

v oblaku

vnitřních nejistot,

zatímco ta žena plakala.

Plakala, a neřekla proč a zadarmo nám nalévala;

možná si vzpomněla na chuť připáleného mléka,

které se už jednou takhle vzňalo,

když dějiny překypěly,

a …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky