Všechny z vybraných básní francouzského malíře a básníka „v ryzím stavu“ Rodrigua Marquese de Souzy pojednávají o břichu. O břichu měkkém, mučeném, raněném, rozříznutém, sešitém. Umanutost se tu v uhrančivém básnickém tvaru střídá s návaly tělesnosti a mučivých představ.
***
zírám na
araba
svého břicha
to nemůže být nún
jaký jen to je znak
bá zkroucený
bolestí
otoman na výšku
vertikální znak krve
znak, že se bolest
odráží v kaluži krve
pod mou bradou
že rigol krve
existuje v záhybech břicha
že zlatý lem je skutečný
teče, teče
je skutečný, teče dolů
do skutečné pánve
teče až k úděsné mříži
***
břicho je vždycky
silnější než mentalita
a arabské břicho je měkké, tak měkké
tak jemné je hedvábí otomanského břicha
a na jazyku
měkké záhyby masa
***
moudrost
tě rozsekne ostřím meče
nevinnost rozřízne břicho
i v nepřítomnosti zvěční tvou eventraci
***
není to oslnivé
není to nečisté
těch šedesát svorek mimo duši
a přesto připnutých k duši
těch sto dvacet stehů znaku
všitých do zakázaného břicha
***
byl jsem mrtvý zeptal se
ne odpověděl jsem byl jsi
úplně sám a měkký a
prošel jsi stepí s přízraky
***
nasaj dech pohmoždění
žiju v národě pohmoždění
zeptal jsem se ještě
ne křičí břicho
tak proč mě trýznit
proč mám polykat tentýž dech
***
nenajdeš smysl ve znaku milovaného břicha
a o nic víc v břiše proměněném
na něž ukazuješ
a o nic víc v nepřítomnosti břicha
ale budeš očima sledovat
podruhé zlatý lem temný
po obou stranách proudu krve
oslněn občasnými záblesky
***
budeš lízat slinu
znovu políbíš
opět zatoužíš kousnout do masa
při olizování šedesáti ohňů
***
nenajdeš smysl v křivkách rány
tak tomu bylo odjakživa
ani v rytmu červených okrajů
ani ve fialových vyšitých kolem znaku
***
pokud přesto dokážeš vyslovit smysl
žádná ústa ho nepronesou ne lidská
nenajdeš žádná ústa
jestli po všem tom rytí v hloubi masa
zjistíš že tě nějaká ústa provázela
od samého počátku
nejsou-li to tvá ústa
zavři jim rty
vyrvi z nich krvavý polibek
aby vydán nesměl být žádný zvuk
oznamující poslední dech
a osten sténání
***
jenže slovo se nedá splést
pokud rty pohladíš zakázané břicho
přijmeš význam
jedině počátkem dechu
možná že ucítíš jak víření ducha
překrývá proudy krve
a láme čepele našich válek
obejmeš bojovníka
a zabiješ viditelného soka při dotyku jeho břicha
***
k večeru jsem byl na pláni poseté boji
nechal jsem zmizet přízraky skutečnou krví svých útrob
natáhl jsem se do zčernalé trávy
a nikdy ze sebe nevydal ani zvuk
který by prozradil prudkost mého oslnění
Z francouzského originálu Énonciation du ventre arabe (Fissile, Les Cabannes 2015) přeložil Petr Zavadil.
Rodrigue Marques de Souza (nar. 1970) je francouzský básník a malíř. Své obrazy vystavoval v Paříži, kde dnes žije, ale třeba i v Mexiku. Básně vydává převážně v nakladatelství Fissile, které vede básník Cédric Demangeot. Ten o něm napsal: „Rodrigue Marques de Souza je ze všech lidí, které znám, jediný, koho podezírám z toho, že je jakýmsi básníkem v ryzím stavu. Od hlavy k patě ztělesňuje poezii (jeho přítomnost a jeho ticho, jeho divokost a jeho něha, jeho práce a jeho půvab) natolik, že se dá říct: Poezie, to je on.“ V popředí jeho zájmu je tělo vystavené krajnostem, v tomto případě těžké operaci, kterou podstoupil při léčbě vážné nemoci.