Vyjádření arabského břicha

Všechny z vybraných básní francouzského malíře a básníka „v ryzím stavu“ Rodrigua Marquese de Souzy pojednávají o břichu. O břichu měkkém, mučeném, raněném, rozříznutém, sešitém. Umanutost se tu v uhrančivém básnickém tvaru střídá s návaly tělesnosti a mučivých představ.

***

zírám na

araba

svého břicha

to nemůže být nún

jaký jen to je znak

bá zkroucený

bolestí

otoman na výšku

vertikální znak krve

znak, že se bolest

odráží v kaluži krve

pod mou bradou

že rigol krve

existuje v záhybech břicha

že zlatý lem je skutečný

teče, teče

je skutečný, teče dolů

do skutečné pánve

teče až k úděsné mříži

 

***

břicho je vždycky

silnější než mentalita

a arabské břicho je měkké, tak měkké

tak jemné je hedvábí otomanského břicha

a na jazyku

měkké záhyby masa

 

***

moudrost

tě rozsekne ostřím meče

nevinnost rozřízne břicho

i v nepřítomnosti zvěční tvou eventraci

 

***

není to oslnivé

není to nečisté

těch šedesát svorek mimo duši

a přesto připnutých k duši

těch sto dvacet stehů znaku

všitých do zakázaného břicha

 

***

byl jsem mrtvý zeptal se

ne odpověděl jsem byl jsi

úplně sám a měkký a

prošel jsi stepí s přízraky

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky