K psaní mě přinutily okolnosti

S Ferencem Barnásem o chudobě ducha

Maďarský spisovatel Ferenc Barnás navštívil nedávno Českou republiku, aby uvedl český překlad románu Devátý. Hovořili jsme o literatuře, která se ptá po dramatičnosti života, o hudebním komponování jeho textů, stigmatizaci chudobou, životě na periferii nebo o tom, proč se člověk vůbec pouští do psaní.

Jak se člověk stane spisovatelem? Říkal jste, že jeden budapešťský profesor na tuto otázku odpověděl, že „to není jen tak“. Jak se to stalo ve vašem případě? Jak a proč jste začal psát? A proč právě román?

Skutečně, profesor, kterého jsem si velmi vážil a který již nežije, nám, univerzitním studentům, kdysi řekl, že „být se nedá jen tak“. Jmenoval se György Poszler a o literatuře toho věděl víc, než kdy budu vědět já sám. Zároveň ale nebyl praktikujícím spisovatelem, přesněji řečeno nebyl spisovatelem krásné literatury. Pohyboval se na opačné straně literárního „ringu“. Psal studie a eseje. O literatuře, o velkých otázkách literatury a umění mluvil opravdu jasně.

Cesta k tomu stát se spisovatelem je ovšem mnohem zapeklitější a zároveň složitější, než si estetici a literární historici myslí. Aby se někdo stal spisovatelem, potřebuje bezesporu nadání. Ale myslím, že daleko důležitější než nadání je práce, přinejmenším do jistého bodu. Bez …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky