Tenkrát v postmoderně

Autorský kolektiv v čele s režisérem Janem Antonínem Pitínským a dramaturgem Matějem Nytrou inscenaci ’68 charakterizuje jako „hravou esej a volání po avantgardě“. Jejich snaze po padesáti letech reflektovat události bouřlivého roku nelze upřít nadhled, aktuálnost bohužel ano.

Na první pohled je celý tvar inscenace brněnského HaDivadla s všeříkajícím názvem68 koncipován jako polemika dvou filmů: Číňanky (1967) Jeana­-Luca Godarda a Ukradených polibků (1968) Françoise Truffauta. Zatímco Godard považoval svůj kritický a subverzivní film zpětně za falešný, Truffaut v Ukradených polibcích záměrně dobové události potlačil. Pro inscenaci tak byla zásadní otázka, nakolik člověk může „žít dobou“ a nakolik se jedná o generační střet. Podle tohoto klíče, zdá se, byl rozdělen rovněž celý herecký soubor HaDivadla. Na začátku přichází skupinka „starších“ k zavřenému kinu s nápisem „Musée du Cinéma“, čímž scéna evokuje film Bernarda Bertolucciho Snílci (2003), který se vrací do roku 1968 v Paříži. Následně jsou smeteni skupinou „osmašedesátníků“, představovaných mladší částí souboru.

 

Všechnu moc imaginaci?

Mladší herci, ztvárňující revolucionářskou buňku z filmu Číňanka, začínají „zacyklenými“ …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky