Udržíme vodu v české krajině - literární zápisník

Kdo by si pomyslel, že právě naše doba splní sto let staré sny revolučních bolševiků o splynutí literárního a politického diskursu? Tak dlouho mezi nimi čněla nepřekonatelná zeď. Moderní literární diskurs si žádal ingardenovská místa nedourčenosti, a čím byl modernější, tím víc chtěl i iserovská prázdná místa. Základem politického diskursu naopak býval program, tedy sdělení maximálně koherentní a jak čert kříži se vyhýbající jakýmkoli protiřečením, neurčitým ambivalencím a subverzím. Literaturu lidé četli kvůli emocím, politice vládl střízlivý rozum. Dnes je konečně zeď zbourána.

Po léta stáli nebožáci před volbou, zda do knihovny, nebo na schůzi. Dnes literární connoisseur hoduje na té vybranější literatuře, i když jen prochází ulicemi. A volební kampaň, to je jeho nový knižní čtvrtek i měsíc knihy v jednom. Že volební debata je novou formou někdejších dramat, chápe jistě každý. Tweet, ten báječně dekontextualizovaný výkřik, je novodobým haiku, výrazem fragmentarizace, v níž …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky