Elegie z kavárny Skøg Urban Hub

Památce Ivana Blatného

Zatímco venku už jaro prohřívá zemi,

ty tady se mnou sedíš v místní kavárně,

zkřehlý, jak jsi měl kosti dlouho složené

v chladné hlíně, ještě jsi krapet roztřesený,

 

ale jinak ve formě, prohlížíš si místo,

kam jsi chodíval před osmdesáti lety.

Nic moc nového, co neviděl bys tu už tehdy.

Hlavně u duchů pozornost budeš mít jistou,

 

sirotek, jenž vyrostl péčí babiččinou,

pak připraven i o své město, když odjel jsi

do Anglie. Stesk ale nešlo obelstít –

jednoho dne tvá země změnila se v jinou.

 

Slunce venku vší silou oživuje plevel

v prasklinách chodníků a v dlažbě náměstí

s činžáky z devatenáctého století,

kdes bydlel. Popořadí nechává si předvést

 

květy a listy bříz, jasanů a olší

podél železničních náspů. A probouzí

zeleň i kolem plynojemu prorostlého rzí

tak zářivou, že z ní až přecházejí oči.

 

Zima už to má spočtené, jaro je zralé,

všude kolem nás míza vzlínat začíná.

Objednáme …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky