Googlování jako odpor

O záměrné pasivitě v práci

Pokud se chcete dozvědět, jaký způsob ulívání se z práce je vám vlastní nebo jaké zaměstnání si vybrat, aby korespondovalo s vaší touhou po nicnedělání, přečtěte si knihu Zahálka v práci. Regulérní sociologická studie ukazuje nejrůznější typy zahálky a je velmi opatrná, co se týče etického odsouzení pracovního simulantství.

Sociolog Roland Paulsen vedl hloubkové rozhovory s dvaceti ženami a třiadvaceti muži z různých profesí, aby vytvořil rozsáhlou typologii pracovního simulantství. Záměrně se u nich vyhnul povoláním uměleckým a novinářským, kde často splývá volný čas s pracovním. Vynechal i dělníky montážních linek, zdravotní sestry nebo pracovníky fast foodů, u kterých se dá předpokládat ztížená možnost „pracovní simulace“. V celé knize je ale záběr povolání, o kterých se mluví, poměrně široký a vypovídá tak mnohé o současné společnosti jako celku.

 

Typologie zahálky

„S výjimkou několika článků (…) netvoří flákání a přetrpění součást sociologické literatury,“ poznamenává opakovaně Paulsen ve své studii Zahálka v práci aneb Rukověť pracovního simulantství (Empty Labor: Idleness and Workplace Resistance, 2015). Tuto mezeru chtěl švédský sociolog zaplnit studií, v níž zpochybňuje zavedené předpoklady o lelkování v práci. Všímá si, že většinou se o zahálce …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky