V neděli 14. října se v Bavorsku volilo do Zemského sněmu, ve kterém po dlouhá desetiletí hrála prim Křesťansko-sociální unie (CSU). Strana byla s Bavorskem na všech úrovních tak prorostlá, že s ním tvořila zdánlivě nedělitelnou jednotu „na věčné časy a nikdy jinak“. Pokud měla CSU na celoněmecké úrovni horší fázi, vždy se mohla spolehnout na přísun věrných voličů z Bavorska, kteří dodávali cenné hlasy do Berlína. To se nyní změnilo. CSU dostala „jen“ 37,2 %. Je to samozřejmě číslo, o kterém si sice mohou ostatní strany nechat zdát, ale je třeba srovnávat. Před pěti lety při posledních volbách v roce 2013 dostala CSU ještě o 10,5 % více. Do parlamentu se dostala pravicová Alternativa pro Německo (AfD) s 10,2 % a Zelení dosáhli skvělých 17,5 %. Sociální demokraté (SPD) s 9,7 % zcela propadli. Saský deník Sächsische Zeitung se 15. října zabýval propadem CSU a možným dalším vývojem kdysi tak mocné strany a konstatuje „konec jednoho mýtu“. Autoři Robert Birnbaum a Antje Schirleschtová si všimli, že již několik dní před volbami se řešilo, kdo v CSU může za špatný výsledek. Tento zvláštní přístup byl proroctvím, které samo sebe naplnilo. Dva dny před volbami skutečně nešlo o finiš ani „zlanaření“ nerozhodnutých voličů, ale o vypořádání se s budoucí tragédií. CSU se ale nevzdala bez boje. Bavorsku se hospodářsky daří, což je také její zásluha. Křesťanští sociálové táhli bavorskými luhy a háji a mocně rozhazovali voličům peníze daňových poplatníků. Předseda vlády Markus Söder cestoval tak intenzivně, že „se zdálo, že žije několik životů najednou“. A ačkoli se snažil ujistit své věrné, že u voleb „nejde o Berlín“, tato taktika mu nevyšla. O Berlín jde v Německu tak trochu vždycky a vládnoucí velká koalice CDU/CSU a sociálních demokratů dokázala voliče zatím jen popudit svými žabomyšími válkami. CSU byla pod palbou z obou politických křídel. Chvílemi se tvářila jako „mírnější verze pravicové AfD“, bouchala do stolu a chtěla vyhazovat uprchlíky. To vedlo k odchodu mnoha proevropských liberálních voličů, kteří neváhali a hodili lístek do urny Zeleným. Na druhou stranu byla azylová politika CSU příliš nekonkrétní a kompromisní, což nahnalo konzervativní část elektorátu do náruče AfD. Podle autorů je CSU sice stále stranou masovou (Volkspartei), ale rozhodně už nepůsobí jako „vysavač“ na lidi z různých stran politického spektra.
Sociální demokraté v Bavorsku totálně pohořeli, 9,7 % znamená o 10,9 % méně než v roce 2013. Bavorsko nebylo pro SPD nikdy zemí zaslíbenou. Díky tradičně silné CSU se „chytali“ především ve velkých městech, ale křesťanští sociálové sociální témata neopomíjeli, a tak bylo těžké se prosadit. Výsledek SPD v Bavorsku nelze vidět „singulárně“ jako příběh, který se odehrává bez spolkového kontextu. V deníku Die Welt jej 16. října analyzovali autoři Thorsten Jungholt a Tobias Heimbach. Od posledních celoněmeckých voleb vede zemi velká koalice křesťanských a sociálních demokratů. Byla to až druhá volba poté, co se nepovedlo vyjednávání CDU s Liberály a Zelenými. SPD prohlašovala, že s CDU už nikdy, ale když její politici přičichli k ministerským postům, najednou řekli, že mají za Německo zodpovědnost, a do vlády šli. Jejich voliči jim to od té doby neodpustili a na kompromisy, které je nucena SPD v rámci velké koalice dělat, se dívají s čím dál větší nevolí. Sociální demokraté jsou pro voliče čím dál méně čitelní a nevědí, jak zdůraznit svá témata. Naprosto sebevražedná se ukazuje také jejich „slabost“ pro uprchlíky, která jim odehnala obrovský počet voličů k AfD. Ačkoli ministři SPD dělají z věcného hlediska dobrou práci a zasloužili se o výrazná zlepšení v oblasti důchodů, práce a rodiny, neumějí to „prodat“. Navíc je podle autorů rozkládají jejich vlastní členové z levého křídla SPD, kteří tepou především vlastní stranu a neustále vyžadují její odchod z velké koalice. Strach z krachu velké koalice a možných nových voleb je ale u sociálních demokratů natolik ochromující, že přes veškerou kritiku raději zůstanou ještě chvíli s CDU „u kormidla“, protože momentální výsledek na spolkové úrovni by byl fatální. Třebaže po volbách v Bavorsku vedoucí politici SPD stále zdůrazňovali, že se „něco“ musí změnit, prakticky žádný z nich nebyl schopen říct, co to má konkrétně být. Autoři zmiňují výsledky ankety, v níž 67 % dotázaných neví, co vlastně SPD přesně chce, což je pro sociální demokraty zcela fatální.
Digitální magazín deníku Süddeutsche Zeitung Jetzt přinesl 16. října interview s Jonasem Fegertem, který je spoluvydavatelem nového sborníku „Weil ich hier leben will…“ („Proč tady chceme žít…“). V této knize jsou shromážděny eseje mladých v Německu žijících židovských autorů, kteří reflektují svůj každodenní život a budoucnost v této zemi. Osmadvacetiletý Fegert kritizuje mimo jiné obecné tvrzení, že Evropa vyrostla na společných, křesťansko-židovských základech. „Pokud toto slovní spojení slyším, nemyslím na mírovou koexistenci, ale na dlouhou historii pronásledování a společenského vyloučení Židů. Konstruovat dnes uměle tento vztah a používat jej jako politické heslo není akceptovatelné.“ Židé v SRN byli do konce osmdesátých let především lidmi, kteří přežili holocaust. A ti se z pochopitelných důvodů nemohli ztotožnit s Německem jako se svým domovem. Radikální změna přišla v devadesátých letech, kdy ze zemí bývalého Sovětského svazu do Německa začaly proudit „kontingenty“ Židů, kteří se tam začali usazovat. Radikální rozdíl byl například ve vnímání druhé světové války: protože mnozí z příchozích bojovali na straně Rudé armády, vidí tento konflikt především jako vítězové a jejich „narativ“ je pozitivní. Fegert se dále zasazuje o radikální dělení mezi židovstvím a politikou Státu Izrael. „Byl jsem dva roky na židovské střední škole. Během konfliktu v Gaze se před naší školou konaly protesty, jako kdyby ta škola sama za něco mohla. Pokud jsou Židé hnaní k zodpovědnosti za politiku Izraele, je to antisemitská zkratka.“