Aktuální význam dává textu až čtenář, který v něm ideálně rozpoznává více či méně skryté nebo zjevné odkazy na každodenní – často však přehlíženou – realitu naší vzájemné sociální vzdálenosti. Moje umění je právě takovým barthesovským textem. Stejně jako v uměleckých dílech odkrýváme vrstvu po vrstvě, můžeme také vést hloubkovou sondu do identity každého z nás. Jmenuji se Emília Rigová alias Bári Raklóri. Jsem Emília, jsem Bári, jsem žena, jsem Romka, jsem Slovenka, jsem Evropanka a jsem ještě mnohem víc. Všechny aspekty mé identity se přetavují také do mých děl. Každé z vystavených děl potřebuje ke svému dokončení pohled diváka – až díky němu se děje, až jeho prostřednictvím skutečně vstupuje do reality. Svět nemá jen jeden rozměr, ale mnoho dimenzí, podobně jako každý z nás. Černá a bílá by spolu vytvořily jenom šeď.
Úspěšná interpretace uměleckého díla aspoň na chvíli rozbíjí naši představu o jednorozměrnosti světa. Jejím posláním je bourat ty představy o světě, které si nárokují neomezenou pravdivost a platnost. A to platí i v mém případě. Ve své práci vycházím (ve snaze o autenticitu) z vlastních zkušeností. Vizuálně je zpracovávám, ničím a následně znovu tvořím.V konečném důsledku se tak moje autorské metody stávají nástrojem vlastní transformace. Já sama jsem svým životním projektem – destruovaná a znovu konstruovaná v nekonečném koloběa interpretace záleží jen na naší perspektivě.