Mezi legitimizací a subverzí

Podoby a možnosti literárního aktivismu

Spisovatel a literární kritik Martin Puskely konstatuje, že literární aktivismus je u nás přijatelný pouze, ­doplňuje­-li stanoviska „demokratického mocenského výrazu“. Tato konformita vybízí k otázce, je­-li česká literární veřejnost vůbec schopna smysluplně vstoupit do veřejného prostoru, a nehájit přitom určité politické pozice.

Diskuse o angažované literatuře v českém prostředí ukázaly, že část intelektuálně založené veřejnosti si určitý druh literárního aktivismu nepřeje. Výzva k angažovanosti v literatuře se dá v zásadě přeložit jako výzva k pěstování toho, co filosofka Martha C. Nussbaumová označuje za narativní gramotnost – tedy citlivosti k člověku v sociálně a kulturně nelehké situaci. Pravicově orientovaná kritika nicméně angažovanost odmítla jako pokus o ideologickou reglementaci umělecké tvorby. Literární aktivismus je u nás přijatelný pouze tehdy, pokud doplňuje stanoviska mocenského výrazu, který si přivlastňuje adjektivum „demokratický“. A většina tuzemských spisovatelů se tomuto trendu bez problémů přizpůsobila. Fackou za jejich konformismus se stala až „komická bezvýznamnost českého spisovatele“, o které na Sjezdu spisovatelů v roce 2015 hovořil Jan Němec, který kromě jiného poukázal na trestuhodnou pasivitu českých autorů. Faktem je, že v případě české spisovatelské …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky