Poezie je okraj s velkým O

S Josefem Strakou o organizaci literárního života

Undergroundové zázemí k naší kultuře patří, říká v rozhovoru básník, prozaik a organizátor kulturních akcí Josef Straka. Mluvili jsme o produkování literárních pořadů, proměnách společenské role poezie od devadesátých let a také o podobách a smyslu angažované tvorby.

Jste vystudovaný psycholog. Jaká byla vaše cesta k literatuře?

Asi v sedmnácti jsem přemýšlel, co studovat. Nejvíc jsem inklinoval k psychologii. Ve stejnou dobu jsem zkoušel psát. Asi v tom byla snaha porozumět sobě samému. Během studia psychologie jsem se díky docentu Karlu Riegelovi nezaměřil na klinickou psychologii či psychologii osobnosti, ale na psychologii ekonomickou, a tak jsem se pohyboval na hraně psychologie, filosofie a ekonomie. V Helsinkách, kde jsem byl na svém prvním kongresu, jsem měl možnost toulat se kolem zálivů, přemýšlel jsem, jak mě ovlivňuje pocit domova a nedomova, a najednou se mi psychologie a literatura spojily. Literatura je zachycování mikropříběhů, jiné nasvěcování reality. Díky tomu, že literatura není vždy samotný život, ale fikce, můžeme realitu po­­otočit, klást si otázky.

 

Literaturou se zabýváte nejen jako čtenář a autor, ale i jako organizátor. Jaká je pozice literatury v kontextu kultury?

Mluvíme­-li o vlivu …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky