UMPRUM 2018, 242 s.
„Tohle není program!“ Takové motto by si po vzoru stejnojmenné publikace francouzského kolektivu Tiqqun mohla dát do záhlaví kniha teoretika a kurátora Václava Janoščíka. Žánrově jeho text osciluje mezi aforistickým psaním a konceptuální literaturou a svou formou má blízko třeba ke knize Přípravné materiály k teorii mladé dívky, pocházející taktéž od zmíněné skupiny Tiqqun. Do velké míry tomu ostatně odpovídá i typografická úprava. Zdá se, že nespavost tu není otázkou ani odpovědí, ba ani tématem, ale hlavně původcem psaní – práce sestává z mnoha somnambulních glos, nápadů, dojmů a reflexí, pojatých jako kvazideníkové záznamy, ovšem přeházené a začínající v blízké budoucnosti rokem 2026. Nespavost tak není nutno číst lineárně, je spíš tím typem knihy, do které čtenář čas od času podle nálady nahlédne, aby v ní našel otázku znovu otevírající již uzavřenou odpověď. V opačném případě se Nespavost stane čtením na jeden večer, respektive na jednu probdělou noc. Její obsah je na první pohled nekoherentní, při podrobnějším čtení ale mezi řádky vyvstává autorův intelektuální svět – od Deleuzovy ontologie až po současné odnože spekulativního myšlení. V tomto duchu je publikace spíše věcí než knihou – je estetickým artefaktem, estetizací intelektu, hrou s fragmentem, antifilosofickým dílem a také svědectvím o tom, že autor možná trpí nespavostí, ale nepsavost mu rozhodně nehrozí. Jak ostatně tvrdí jeden z přítomných fragmentů: nepsavost by byla etická neschopnost.