Hrdina pro naši mládež

Dvě tváře normalizace a majora Zemana

Seriál Třicet případů majora Zemana se svým ideologickým zápalem podobá v mnohém spíše Profesionálům než Jamesi Bondovi. Jeho literární předloha ovšem namísto neproblematizovaného boje dobra se zlem nabízí mnohem komplikovanější obraz tehdejší společnosti.

Ve vztahu k seriálu Třicet případů majora Zemana (1974–1978) si česká společnost prošla po Listopadu signifikantním vývojem. Od faktického zákazu v letech devadesátých, kdy se díly šířily jenom na videokazetách, přes první reprízu na konci dekády, která musela být doplněna komentářem, po kompletní proliferaci na řadě kanálů. Některé pozoruhodné debaty o fenoménu Zeman jsou překryty zbytečnými diskusemi o tom, jestli jde primárně o krimi či propagandu, což je v případě propagandistické kriminálky půvabné. Nabízejí se však podnětnější otázky. Jde o dílo zcela bezprecedentní, nebo je srovnatelné s některými jinými produkty dobrodružného a kriminálního žánru i z druhé strany železné opony? A s ohledem na známý fakt, že některé díly vycházely z povídek iniciátora projektu Jiřího Procházky, je zajímavé podívat se na rozdíly mezi literární a filmovou verzí, zejména v odlišném pojetí normalizace.

 

Zeman kontra Bond

Jak známo, seriál o Zemanovi byl vytvořen na zakázku …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky