Insecurity State je parastátní prostor, který je založen na principu „dočasné autonomní zóny“ Hakima Beye a vyvstává prostřednictvím techna jakožto intermediální estetiky. Sestává z aktivní (anti)státní umělecké komunity, která zevnitř podkopává militantní a uniformní praxi systematického myšlení, a vytváří tak podmínky pro osvobozující trans. To znamená, že tento antistát, který je zabudovaný do srdce utlačovatelského systému, imituje a zároveň demontuje různé formy státního násilí. Na jedné straně přehnaně pečuje o všechny, kteří vstoupí na území tohoto státu, na straně druhé spouští a zintenzivňuje disciplinační procesy až do stavu ohrožení.
Tato estetická zóna je terénem poetického technoterorismu, v němž si přisvojujeme praxi frustrace a osedláváme strojovou šelmu apokalypsy. Nástroje válečné propagandy – uniformita, sledování, formování – jsou přeháněny natolik, že ztrácejí svůj smysl, a může být vyhlášen stav ohrožení znaků.
Našimi vzory jsou pirátské republiky, nezávislý stát Gabriela D’Annunzia ve Fiume, guerillové taktiky Nestora Ivanovyče Machna, stát jako gesamtkunstwerk, jak o něm uvažuje kolektiv Neue slowenische Kunst, diskotéky na způsob plynových komor Rolfa Dietera Brinkmanna a nomádské prostory politicky angažovaných Spiral Tribe a vůbec freetekno hnutí. Hudební oslava výjimečného stavu nepřináší rozhřešení, protože v obnaženém srdci státu, jenž se sám demontuje, nezbývá už nic jiného než vitalita bez subjektu: holý život.
Praxe teroru
1. Přijetí do státu je zdarma. Odchod stojí 1500 maďarských forintů. Každý, kdo stát opustí, bude označen. Všichni takto označení mají právo vynořit se a zase zmizet a ponesou si stigma kontaminace státem.
2. Bezpečnostní složky používají kontrolu podle tváře a vyhrazují si právo odmítnout imigrační žádosti.
3. Při vstupu bezpečnostní složky důkladně prohledají mysl a tělo příchozího. Vzhledem k tomu, že jakákoliv vizuální dokumentace odporuje principům státu, zabaví bezpečností složky u vchodu veškeré nástroje, které by mohly sloužit k vizuálním záznamům. Kromě toho budou filtrovány, izolovány a zničeny všechny nepřípustné instinkty.
4. Překročení tohoto zákazu bude znamenat okamžité vyhoštění ze státu.
5. Stát si vyhrazuje právo použít na svém území multisenzorický teror.
6. Estetická ideologie státu umožňuje občanům zpříjemnit si svou sociální frustraci prostřednictvím extáze politického techna.
7. Centrem státní mašinérie je patřičně vybavený propagandistický úřad. Právě zde se vytváří estetická ideologie státu. Propagandistické materiály budou šířeny prostřednictvím kultovních objektů, fetišů teroru a videoinstalací.
8. Nepřípustné skopofilii občanů státu musí být bráněno a na území státu je za tímto účelem vytvářena speciální videomístnost, kde bude mysl občanů programována projekcí filmového eseje H-I-S-T-O-R-Y od Johana Grimonpreze.
Praxe uniformity
1. Oficiální uniformou obyvatel státu je černá lyžařská maska, prostřižená v oblasti očí a úst a opatřená státním logem.
2. Všichni umělci a organizační tým klubu jakožto technokratická kasta nosí stejnou uniformu.
3. Uniformu lze zakoupit na oddělení propagandy a každému občanu je povoleno ji nosit.
4. Uniforma integruje jednotlivce do kolektivního vědomí státu a osvobozuje jej od norem, které se nacházejí za jeho hranicemi.
5. Uvnitř státu neexistují outsideři! Uniforma ze svého nositele dělá performera totální show. Z pouhého pozorovatele se tak stává aktivní občan.
6. Smyslem uniformy je rozpustit návštěvníka ve vitalitě bez subjektu, v paradoxní svobodě, kterou je suverenita estetického státu.
Praxe sledování
1. Na území státu je striktně zakázán jakýkoli typ vizuální dokumentace, ať už pro vládu nebo pro soukromé účely.
2. Zákaz nahrávání napomáhá rozvoji holého života prostřednictvím organizace totální přítomnosti.
3. Všechny sledovací přístroje na státním území jsou integrální součástí vizuální propagandy státu a slouží výhradně instalaci, takže nenahrávají žádný vizuální materiál.
4. Na území státu se nachází místnost plná zrcadel. Díky struktuře této místnosti se vše, co se zde děje, stává performancí v nekonečném prostoru a současně se odhalují mocenské techniky sledování. Tato instalace zprostředkovává vzájemné porozumění mezi pozorovatelem a pozorovaným.
5. Estetický stát praktikuje dialektiku tvorby obrazů a ikonoklasmu.
6. Estetický stát je obrazem i ne-obrazem: je to sám holý život.