Jsou protesty, které se zřejmě nikdy nedostanou na hlavní stránky světových novin. V lednu demonstrovalo zhruba šedesát lidí před sídlem Francouzského sdružení nakladatelů. Jednalo se o editory a editorky snažící se upozornit na postupnou degradaci materiálního zázemí i ohodnocení jejich profese. Nový francouzský živnostenský zákon umožňuje provozovat editorskou činnost i mimo sjednané profesní kontraktory, a tím tlačí ceny díla dolů. Ani předtím nebylo editorům a editorkám příliš veselo: měli sice smlouvu na dobu neurčitou, ale bez výhod obvyklých pro tuto formu pracovněprávních vztahů, jako je nemocenská či placená dovolená. Šedesát demonstrujících osob může působit v době, kdy se jiných protestů účastní desetitisíce lidí, směšně. Ovšem v mnoha evropských zemích byla právě kultura odvětvím, v němž se prekarizované pracovní podmínky dobře ujaly a posléze „prokapaly“ i do zbytku ekonomiky. Dnes se uberizace práce týká taxikářů, uklízeček i editorů a editorek – přes zjevné profesní a vzdělanostní rozdíly se tato povolání nacházejí na stejné lodi. Či spíše v jejím nejspodnějším podpalubí.