Hledat přijatelná řešení

Jaké jsou oblasti činnosti Herecké asociace?

Základní činností je řešení otázek smluvních vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Jedná se většinou o příspěvkové organizace napříč celou republikou. Ale nejde jen o problematiku stálých divadelních angažmá. Daleko obtížnější, a v současné době zcela zásadní, jsou jednání v oblasti mimodivadelní činnosti, tedy se zástupci médií, filmu, televize, rozhlasu a dabingu. Herecká asociace se také zabývá otázkami honorářových sazebníků, licencí či reprízného.

Jinou oblast činnosti představuje oblast právní a sociální pomoci. Sem patří právní poradna, finanční pomoc ze sociálního fondu i bezúročné půjčky, péče o seniory a podobně. Z iniciativy Herecké asociace vzniklo také každoroční udílení několika významných uměleckých ocenění, dabingové Ceny Františka Filipovského a ve spolupráci s Nadací Život umělce ceny Senior Prix pro bývalé aktivní umělce. Hlavním oceněním asociace jsou Ceny Thálie, každoročně udělované v Národním divadle v rámci Mezinárodního dne divadla.

Jste v kontaktu s jinými odborovými organizacemi?

Inspiraci a pomoc hledá Herecká asociace mezi kolegy z Evropy i ze světa. Jsme členem EuroFIA a Mezinárodní federace herců (FIA), světové herecké organizace, která začleňuje více než devadesát organizací ze šedesáti států světa. Na světovém kongresu federace v Brazílii před dvěma lety vznikla z iniciativy chorvatské herecké asociace skupina Central and Eastern European Group (CEEG), zahrnující několik postkomunistických zemí: Chorvatsko, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovinsko a Českou republiku. Tato skupina, jež je součástí EuroFIA, funguje jako platforma, kde se aktivně vzájemně informujeme o svých obtížích a spolu se snažíme hledat, jak s nimi naložit. Na základě těchto zkušeností pak můžeme lépe komunikovat s kolegy z jiných zemí, kteří mají jiné historické zkušenosti, a vyměňovat si názory o tom, jak zlepšit pracovní podmínky pro naše umělce. Je zajímavé, jak podobné jsou problémy v asocia­cích začleněných v CEEG a jak se liší od problémů v západoevropských zemích.

Jaká je historie vašeho kontaktu s Mezinárodní federací herců?

V letech 1967–1968 byl prezidentem Mezinárodní federace herců člen vinohradského divadla pan Vlastimil Fišar – jako první herec v historii naší země. Kvůli politické situaci v Československu se musel funkce vzdát, proto byl od roku 1970 „pouze“ čestným prezidentem. Při prvním udílení cen Thálie v roce 1993 byl na jeviště Národního divadla pozván tehdejší předseda Mezinárodní federace herců a neskrýval dojetí, když mluvil o Vlastimilu Fišarovi, člověku, kterému by chtěl upřímně stisknout ruku. Bohužel, ten se vzniku Cen Thálie již nedožil. Samozřejmě jsme se po roce 1990 snažili kontakt se světovou organizací navázat a již několik let je Herecká asociace jejím členem.

Proč převažují mezi členy Herecké asociace činoherci? Mimové nebo baletky na tom se zaměstnaneckými podmínkami určitě lépe nejsou…

Myslím, že členstvo vyplývá jednoduše z ná­zvu naší asociace – herecká. Za vznikem asocia­ce stojí herci, jmenovitě Tomáš Töpfer, který se stal prvním prezidentem. Ustavující valná hromada se sešla již 11. února 1990 – tedy ani ne tři měsíce po listopadových událostech – v pražském Divadle na Vinohradech.

Profesně je ale Herecká asociace otevřena všem druhům jevištního projevu, tedy i operním pěvcům, tanečníkům, mimům a muzikálovým umělcům. Ovšem to, že většina členů jsou činoherci, je dáno asi tím, že se ve své profesi vyjadřují slovně, myšlenkově, tím pádem mají blíže k pojmenovávání problémů a k jejich řešení. A také mám dojem, že v našem kulturním světě je činoherců více než mimů či tanečníků.

Každá profese má svá specifika a všem členům – bez ohledu na uměleckou profesi – je Herecká asociace nápomocna. Oslovit Hereckou asociaci a společně se pokusit hledat východisko tak může kdokoli z oboru.

Přidali jste se k akci Českomoravské konfederace odborových svazů Konec levné práce. Proč a jakým způsobem?

Jelikož jsme členy Českomoravské konfederace odborových svazů, považovali jsme za správné zúčastnit se této akce. Už jen proto, že i herci se ocitají v situacích, kdy jsou obsazováni podle výše odměny. Čím je nižší, tím je pro zadavatele lepší. I herci se dostávají před rozhodnutí „ber, nebo nech“, ale kritériem není kvalita práce, nýbrž nízká odměna. Proto se někteří kolegové zúčastnili několika mítinků, aby svou přítomností podpořili určité požadavky odborů.

Přinesla tato iniciativa nějaké pozitivní výsledky? Zlepšily se platové podmínky herců v uplynulém roce, nebo stále platí, že průměrný plat herce činí 19 000 Kč hrubého?

Snad ano. Myslím, že k celostátnímu zvýšení platů zaměstnanců ve veřejné sféře, do které spadají i naši členové, přispěla i tato akce. Stejně tak se povedla společná iniciativa Herecké asociace a Českomoravské konfederace odborových svazů směrovaná k Ministerstvu kultury. Díky ní si právě herci v oblastních divadlech „polepšili“ o dalších necelých deset procent. Teď jde jen o to, aby se tyto finanční prostředky nalezly každý rok v rozpočtech jednotlivých měst či krajů.

Vnímáte nějaké slabiny, překážky své organizace?

Velmi často. Překážek je mnoho, některé se nám daří zdolávat, některé odolávají již několik let. Hlavní slabinu bych ale hledala v nás samých. V lidech, umělcích, občanech. Čím déle jsem členkou asociace, tím více si uvědomuji, jak důležitá je odpovědnost – občanská i osobní. V roce 1989 jsem byla ráda, že nastává doba, kdy se budeme moci svobodně rozhodovat a vyjadřovat. Ale rozhodování s sebou nese zodpovědnost za naše činy a odvahu činy vykonat. Naším vzorem je americká herecká asociace, ale být jejím členem je povinnost každého, kdo chce ve Spojených státech vykonávat herecké povolání. U nás je členství v Herecké asociaci dobrovolné. Herecká asociace se snaží pomáhat v intencích zákona, ale zásadní problémy nemohou být překonány, jestliže jsou umělci nejednotní. Mnozí mlčí a rádi by využívali pouze výsad, které již asociace vybojovala. Jediné, co mne v tomto směru „uklidňuje“, je to, že většina asociací v postkomunistických zemích se potýká se stejným problémem.

Které problémy se vám aktuálně podařilo vyřešit?

Daří se nám především v oblastních divadlech. V mnoha z nich vznikly pobočky Herecké asociace, které se stávají partnery pro jednání se zaměstnavateli či zřizovateli. Snažíme se, aby Herecká asociace nebyla nepřítelem v jednání, ale aby hledala společně se svými partnery vzájemný respekt a toleranci, ze které mohou vzniknout přijatelná řešení pro obě strany. Tedy pro zaměstnance i zaměstnavatele. Naposledy jsme podobné problémy řešili například v Českém Těšíně či Hradci Králové.

Oč jde v kampani Nenechme kulturu umírat?

Tato kampaň vznikla v říjnu 2016, kdy se Unie orchestrálních hudebníků, Herecká asociace, Unie profesionálních zpěváků a Odborová asociace divadelníků rozhodly oslovit představitele státu, poslance, senátory, zastupitele krajů, měst a obcí, aby se otevřeně přihlásili ke společné odpovědnosti za stav kultury této země, především oboru institucionálního živého umění, které je reprezentováno profesionálními symfonickými orchestry a divadly. Domnívám se, že právě díky této kampani se podařilo navýšit rozpočty na kulturu, alespoň v minimální výši. Bohužel ani tato kampaň nevedla k legislativním krokům, které by zajistily systémové zdroje prostředků.

Do jaké míry se vaše činnost překrývá s Asociací profesionálních divadel a Asociací nezávislých divadel?

Nazvala bych to spíše součinností při různých jednáních s představiteli státu a legislativy. Každá asociace chrání zájmy svých členů, a ne vždy jsou tyto zájmy společné. I zde přichází na řadu vzájemná koordinace podnětů, hledání možných variant při plnění někdy až protichůdných potřeb jednotlivých členů.