První únorovou středu byla už pojedenácté vyhlášena Cena kritiky za mladou malbu. Stejně jako v předchozích ročnících se ukazuje, že malba zůstává životaschopnou oblastí součástí výtvarného umění a dokáže vstřebávat nové podněty. Finalisté ceny aktuálně vystavují v pražské Galerii kritiků.
Konec malby jakožto jednoho z klasických výtvarných médií byl v průběhu pozdních dějin tohoto média vyhlašován opakovaně. Jeden z prvních takových pokusů, jak známo, učinil už Kazimir Malevič, jehož Bílá na bílé z roku 1918 měla být zprávou o minimalistické čistotě geometrické formy, suverénně zkonstruované umělcem-demiurgem. Ukázalo se ale, že médium malby má tuhý kořínek a během 20. století prodělalo divoký vývoj, ústící do současné intermediální situace, kdy malba přirozeně překračuje své hranice směrem k objektu, instalaci a konceptuálním tendencím. Abstrakce, minimalismus nebo konceptualismus nepřinesly konec tradičního uměleckého média, ale podnítily jeho transformaci.
Toho jsou si bezesporu vědomi i pořadatelé Ceny kritiky za mladou malbu, když rámují soutěž heslem „Malba a její přesahy“ a v jejím zadání píšou: „V rámci prezentace malby se předpokládá možnost kombinovaného intermediálního vyjádření, tedy např. malba-objekt, nástěnná nebo prostorová instalace obrazu s doplňkovými prvky.“ Na tvorbě některých z letošních osmi finalistů je zřetelně vidět, že současná tvorba mladých malířů si takové zarámování vysloveně žádá.
Objektově orientovaná malba
V daném kontextu nepřekvapí, že se tento rok stal laureátem absolvent pražské UMPRUM Filip Dvořák, jehož díla z extrudovaného polystyrenu přesahují hranice malby svým objektovým řešením, když využívají architektonické prvky umně kombinované se současnou trashovou estetikou. Pro výstavu finalistů v pražské Galerii kritiků však zvolil spíše konzervativněji laděná díla, alespoň v porovnání se svou výstavou Till the End of Time, která proběhla loni v létě v brněnské Galerii TIC, kde jeho malby koexistovaly s fragmenty gotické architektury, nebo společnou výstavou s Martinem Kolarovem Silence of the Storm v pražské Galerii Atrium, kde z tradiční formy malby zůstal už jenom obdélníkový rám.
Se současnou trashovou estetikou a kombinovanou technikou pracuje i Kryštof Strejc, který skončil na druhém místě. Také v jeho tvorbě můžeme pozorovat zkoumání hranic média malby – jeho jednotný vizuální slovník zahrnuje malbu, kresbu i objekt jako součásti společné prostorové instalace.
Asi nejkonzervativnějším dojmem z první trojice oceněných umělců působí díla Argišta Alaverdyana, který se rozhodl respektovat malbu v jejím klasickém formátu a rozvíjet současnou geometrickou abstrakci. Je ovšem otázkou, zda právě tento směr má ještě co nabídnout. Podobné otázky si lze ostatně klást i nad díly Aleše Zapletala, který získal cenu diváků a jehož malby si pohrávají se surrealistickými aluzemi.
Institucionální zázemí
Na závěrečné výstavě v Galerii kritiků jsou samozřejmě k vidění i díla ostatních z osmi finalistů: temné obrazy Beaty Kuruczové, hrátky s korkem a kýčovou estetikou Jakuba Chomy, objektově orientované práce Kristíny Gašpierikové nebo snové světy v kresbách Kateřiny D. Drahošové.
Pozastavme se však u institucionálního zázemí ceny, která si klade za cíl „podpořit tvorbu mladých umělců nejvyšších ročníků vysokých škol a čerstvých absolventů pro jejich vstup na profesionální uměleckou scénu“. Reálné kontury této smělé ambice vypadají podstatě skromněji: laureáta čeká „samostatná autorská výstava ke konci kalendářního roku v Galerii kritiků“. Na její přípravu získá poměrně skromný finanční příspěvek, přičemž „dále má možnost týdenní rezidenční stáže v některé ze zahraničních destinací Českých center“. Jak by měl takový několikadenní výlet posloužit rozvíjení umělcovy tvorby, ovšem není úplně jasné. Možná je to především otázka pro sponzory a partnery projektu, kterými jsou Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury nebo společnost ČEPS: Jak že to vlastně myslí s podporou české malby a hledáním talentů? Kdyby to mysleli vážně (a některé ze zmíněných institucí by to vážně myslet měly), těžko by se spokojili s tak skromnou podporou laureáta a ostatních finalistů. Organizátorů ceny se pak můžeme ptát, proč se mediální spolupráce – soudě aspoň podle katalogu – týká jen tří magazínů, bez jakékoliv účasti veřejnoprávních médií. Současná mladá malba si bezesporu zaslouží víc.
Autor je doktorand na AVU.
Výstava finalistů Ceny kritiky za mladou malbu. Galerie kritiků, Praha, 7. 2. – 5. 3. 2018.