Půlnoční sekce letošního Febiofestu nabídla výjimečnou možnost vidět na plátně důmyslně natočenou drsnou krimi Blok 99. Režisér S. Craig Zahler v ní pokračuje ve svých studiích násilí, které se prolínají i s jeho spisovatelskou kariérou.
O filmu S. Craiga Zahlera Blok 99 (The Brawl in Cell Block 99, 2017) se na přelomu minulého roku hovořilo jako o jednom z nejzajímavějších žánrových počinů. V jeho případě navíc nejde o pouhé navázání na úspěch celovečerního debutu Kosti a skalp (Bone Tomahawk, 2015), ale o pozoruhodný souběh několika cílevědomě budovaných kariér. Zahler je dobře obeznámen s žánrovou tradicí a nesoustředí se pouze na americký kontext. V tvorbě rodilého Floriďana jsou vedle ozvuků revizionistických westernů Sama Peckinpaha zřejmé vlivy japonských krváků Takašiho Miikeho, gore estetiky frankofonních hororů nultých let i děl Clivea Barkera. Na rozdíl od jiného znalce popkultury Quentina Tarantina nepracuje se sebereflexivitou žánru, podobně jako on se ovšem etabluje coby režisér, jenž vyvádí herce z komfortních zón průměrného výkonu. Komediální herec Vince Vaughn tak ve filmu Blok 99 ztvárnil typ blízký komiksovým antihrdinům Franka Millera: anachronického bojovníka zrozeného do špatného místa a času, který i za cenu sebezničení dotahuje věci do konce. Patrick Wilson, známý z mainstreamových hororových sérií, zase ve filmu Kosti a skalp vynikl rolí farmáře hledajícího ženu, jenž v zájmu vyššího cíle nehledí na vlastní utrpení.
Metaloví ještěři
Obdivovatel kung-fu a obézních koček s vizáží klubového vyhazovače má kromě kinematografie zkušenosti s divadlem, systematicky se věnuje hudbě, literatuře i intermediálním experimentům. Coby bubeník a textař založil Zahler aka Czar spolu s Jeffem Herriotem metalovou kapelu Realmbuilders, vydávající na švédském labelu I Hate Records, nebo blackmetalový projekt Charmel Valley. Později spolupracovali na soundtracku k oběma Zahlerovým filmům a z dlouhodobé synergie vzešel projekt Binary Reptile, který propojuje digitální technologie s analogovými a kříží pop s temným ambientem. Dvojice se hlásí například k Johnu Carpenterovi, Daft Punk, ale též k dílu Stelvia Ciprianiho a Fabia Frizziho, autorům hudby k italským hororům Maria Bavy či Lucia Fulciho. V současnosti pracují na soundtracku k Zahlerovu experimentálnímu audioprojektu – hororové romanci The Narrow Caves (Těsné jeskyně), jež je avizována jako první „ear-movie experience“.
Díky schopnosti uvažovat v různých mediálních kontextech je Zahler komplexním typem tvůrce s rozpoznatelným stylem. Má za sebou realizovaný scénář, pět románů a dva celovečerní filmy. Jeho metalová minulost se promítla už do scénáře k survival hororu Noční incident (Asylum Blackout, 2011), jenž vypráví o partě metalistů, kteří si na pronájem zkušebny vydělávají jako kuchaři v hermeticky uzavřené psychiatrické léčebně. U Zahlera však nejde jen o přímočaré vytěžování známých prostředí, motivů či témat, ale o hlubší využití hudební erudice.
Hranice krutosti
Melodičnost je totiž nedílnou součástí jeho tvůrčí metody. Jeho scénáře i literární tvorba se vyznačují obřadným, ornamentálním jazykem, jenž místy působí přepjatě, až staromódně. Rozmáchle obrazná mluva Zahlerových hrdinů evokuje hymničnost a excentrický patos metalových skladeb. Vzniká dojem konstantního tahu rezonujícího s posedlostmi, z nichž se postavy nedokážou vymanit. Údernost a bytelnost takto pojatých dialogů jako by je poutala pevněji k zemi a stvrzovala jejich neblahý osud. Tato poetika nejpřirozeněji splývá s hororově westernovou linií Zahlerovy tvorby, jež tvoří volnou tematickou trilogii, složenou z románů Wraiths of the Broken Land (Přízraky zlomené země, 2013) a A Congregation of Jackals (Kongregace šakalů, 2017) a filmu Kosti a skalp. Vystupují v ní různí hrdinové, které ovšem spojují motivy cesty a putování, k nimž se váže nutnost vyrovnat se s minulostí, čelit dávným zradám, vykonat odplatu nebo zachránit své blízké. Z takových výprav se pak vracejí fatálně poznamenáni – pokud se tedy vůbec vrátí.
Ve filmu Kosti a skalp soundtrack spoluutváří hororovou vrstvu příběhu o pátrání skupiny osadníků po ženě místního rančera, jež byla unesena kmenem jeskynních kanibalů. V praskání větví, pohybu písku, šumění větru i jazyku primitivních domorodců, tvořeném shluky neartikulovaného kvílení, získává časoprostor další znepokojivou dimenzi. Román Wraiths of the Brokem Land, pojednávající o výpravě otce a synů po stopách únosců, kteří jejich příbuzné zotročili k prostituci, zase strukturací textu do krátkých kapitol, prolínáním různých perspektiv a úsporností dialogů asociuje filmový scénář. Vnitřní svět postav naopak vyniká popisností. Zahler je fascinován tělem a jeho dezintegrací, a ona popisnost tak často spočívá v intenzivním líčení krutostí přesahujících běžnou imaginaci. Extrémní brutalita ovšem nepůsobí jako laciná exploatace. Autor jejím prostřednictvím zvýznamňuje křehkost postav – diváci se s nimi tak mohou nezvykle silně identifikovat. Zahlerovy texty se v tomto ohledu blíží poetice hororového spisovatele Jacka Ketchuma (například romány Po sezóně, 1980, česky 2011, a Dívka od vedle, 1989, česky 2015).
Hraničnost ve smyslu geografickém i mentálním se v Zahlerově westernové trilogii odráží v putování hrdinů, ať už jde o cestu z amerického Jihu do chladné severní Montany (A Congregation of Jackals), výpravu z úzkostlivě budované civilizace do divočiny (Kosti a skalp) nebo o pochod americko-mexickým pohraničím (Wraiths of the Broken Land). Nejintenzivnější hororový děs pak vyvstává z možnosti ztráty svobody: podléhá tomu i Zahlerova koncepce prostoru, jemuž dominuje stísněná uzavřenost vězeňských cel, jeskyní a katakomb. V Kostech a skalpu dokonce i v perspektivách rozlehlé krajiny přetrvává dojem určité klaustrofobie, daný ztíženou možností pohybu rančera O’Dwyera. Ústředním tématem se tak stává boj o každý metr životního prostoru a po vstupu na zapovězené území následuje nekompromisní trest.
Černé díry morálky
Překračování limitů spojuje i Zahlerova díla, která pracují s žánrem gangsterky. Do této linie patří román Špinavý kšefty na North Ganson Street (Mean Business on North Ganson Street, 2017) a film Blok 99, jež tematizují divošství přežívající i v moderní době – v srdci měst a institucí, které se mění v černé díry, v nichž morálka a zákony ztrácejí veškerou platnost. Hrdinové do nich musí chtě nechtě sestoupit, aniž by jim byla garantována možnost návratu. Ve Špinavých kšeftech je tak městské ghetto zpodobněno jako válečná zóna, v níž probíhá vendeta namířená proti místnímu policejnímu oddělení, a v závěru se akční gangsterka během ničivé sněhové bouře prolamuje do vize přízračně postapokalyptického světa.
Prostředí však u Zahlera představuje pouze kulisu krutostí a bezvýchodnosti (místa, v nichž se odehrává skutečné peklo, dostávají ironická jména jako Victory, Bright Hope nebo New Life), kontur amerického snu měnícího se v noční můru se dotýká jen zlehka. Není analytikem, jehož by zajímaly příčiny daného stavu či sociální kontext. Usiluje naopak o co nejautentičtější hledisko postav, které sledují výhradně soukromé zájmy, ať už se jedná o vlastní spásu nebo záchranu svých blízkých, a jsou zároveň čímsi fatálně poutáni ke smrti a smrtelnosti, takže bezhlavě následují i nesplnitelné cíle.
To je případ hrdiny Bloku 99 Bradleyho Thomase, drogového dealera, jehož čeká sedm let vězení. Za sebou nechává těhotnou ženu a rozzuřené pracovní partnery, kteří jej vydírají tím, na čem lpí nejvíce. Jde o další Zahlerův počin, jenž vyvolává dojem koncentrované brutality navzdory tomu, že explicitně násilných scén je ve filmu jen několik. Fikční svět vystavěný na kontrastech zjevných a skrytých motivací, určovaných tísní z deadlinu, jehož povahu zná právě jen Bradley Thomas, evokuje asijské revenge filmy. Vycizelovaný vizuální styl i typ hrdiny, který kvůli své monolitičnosti působí, jako by přesahoval život sám, zase odkazuje k noirové estetice. Snímáním skrze šedomodré filtry, prací s prudkým jasem, který eliminuje obličejové rysy postav, až zcela ztrácejí lidství, a světelnými deformacemi prostoru je věznice vyobrazena jako síť vertikál usměrňující sestup Thomase z levelu do levelu. Výsledkem je pocit trvalé závrati, jenž souzní se stavem člověka ocitnuvšího se nad propastí vlastní existence. A paradoxně právě na pokraji existenciálního inferna Zahlerovi hrdinové nejčastěji nacházejí určité smíření se světem, který jim bez zjevné příčiny dosud nastavoval odvrácenou tvář.
Autorka je filmová publicistka.