Statisíce Američanů už několik týdnů demonstrují v ulicích. Tentokrát se ale neprotestuje proti Donaldu Trumpovi, nýbrž proti stávající legislativě upravující držení zbraní ve Spojených státech. Podnětem k protestům se stala další z dlouhé řady masových vražd na amerických školách. Co to znamená pro trumpovskou éru?
Demonstrace a další akce za omezení držení zbraní, které probíhaly minulý měsíc nejen v New Yorku, ale po celých Spojených státech, lze už jen vzhledem k počtu jejich účastníků označit za mimořádnou historickou událost. Prozatímního vrcholu protesty dosáhly během „Pochodu za naše životy“ ve Washingtonu, kterého se zúčastnilo podle různých odhadů 200 až 800 tisíc lidí – tedy zřejmě více než demonstrace proti válce ve Vietnamu v roce 1969 nebo slavného Pochodu na Washington v roce 1963, kde promluvil o svém snu Martin Luther King.
Nová generace
To je řeč čísel. Může ale takové množství lidí nepožadujících nic víc než omezení prodeje střelných zbraní přinést nějakou podstatnou změnu v situaci, kdy by bylo třeba protestovat proti státním politikám téměř ve všech oblastech od zahraniční politiky přes imigrační, sociální a trestní politiku až po školství, zdravotnictví či životní prostředí? Možná, že ano. V první řadě, na rozdíl od předchozích protitrumpovským protestů jsou ty nynější jednoznačně záležitost především nejmladší generace. Významnou roli při organizování akcí hrají studenti ze střední školy v Parklandu na Floridě, kde bylo při posledním útoku, letos v únoru, zabito sedmnáct lidí. Jasně pak význam mladých ukázalo složení řečníků na washingtonské akci, kteří byli všichni mladší devatenácti let. Největší ohlas zaznamenaly projevy osmnáctileté Emmy Gonzalezové (kterou republikánský kandidát Leslie Gibson veřejně označil za „skinheadskou lesbu“, načež byl donucen rezignovat), jedenáctileté Naomi Wadlerové a devítileté Yolandy Renee Kingové, vnučky Martina Luthera Kinga. Zkušenosti s veřejným vystupováním a organizací, které během letošních akcí získávají tisíce mladých po celých Spojených státech, mohou být příslibem nové aktivistické generace.
Důležitým aspektem je také multirasová povaha protestů. Omezení přístupu ke zbraním totiž požadovali v minulosti zejména Afroameričané či příslušníci jiných menšin, kteří se také podle studie Centra pro kontrolu a prevenci nemocí z roku 2017 stávají častěji oběťmi střelby, ale většinou nedosáhnou větší publicity v médiích. Protesty po posledním vraždění na floridské střední škole to ovšem změnily: těmto akcím se v médiích dostává velké pozornosti, mají širokou společenskou podporu a zároveň na nich také často vystupují příslušníci menšin.
Ženy především
Mezi mluvčími i demonstranty převládají ženy. To je významné především proto, že ženy z menšin bývají marginalizovány hned dvakrát a nedostávají dostatečný prostor pro vyjádření svých názorů jak z rasových, tak z genderových důvodů. Také ale proto, že se nynější protestující propojují na osobní i politické úrovni s organizátory velkých protitrumpovských protestů, především pak „Ženského pochodu“ z ledna 2017.
Skeptik by ovšem mohl namítnout, že požadavky většiny demonstrantů žádnou významnou politickou změnu nesignalizují. Omezení prodeje technických pomůcek, které dokážou udělat z poloautomatické zbraně automatickou, zvýšení věkové hranice pro nákup zbraně na 21 let nebo vedení statistik o obětech střelných zbraní přece působí jako samozřejmost. V americkém prostředí však tato opatření stoupenci kontroly zbraní prosadit dosud nedokázali. Navíc by změna těchto zdánlivých maličkostí znamenala vítězství v zásadní kulturní i politické bitvě v USA. O současných protestech jako o kulturní válce psala na konci března například Jessica Valenti, komentátorka deníku The Guardian, poukázala hlavně na to, že v nich jde o souboj mezi mladou feministickou generací a tradiční bílou mužskou skupinou, jež se zoufale drží moci. Tento názor podpořila citací nedávné studie vědců z Harvardovy univerzity, kteří potvrdili, že v Americe hromadí zbraně z velké většiny starší bílí muži z konzervativních venkovských oblastí, které motivuje zejména strach z jiných ras a obava ze ztráty mužské role. Jak ukazují poslední protesty, jejich mentalitu s nimi mladší generace zjevně nesdílejí.
Protestující kritizují zejména politickou korupci, která umožnila, aby se obskurní spolek vlastníků zbraní Národní střelecká asociace (NRA) stal jednou z nejmocnějších lobbistických skupin v USA. David Hogg, jeden ze studentů střední školy v Parklandu, na shromáždění ve Washingtonu prohlásil, že na svém těle bude nosit cenovku s částkou 1,05 dolaru. Chce tím upozornit na to, že republikánský senátor za Floridu Marco Rubio obdržel od NRA přes tři miliony dolarů na svou kampaň, což vyděleno počtem floridských studentů dává uvedenou částku. Samotná NRA se přitom pro svůj postoj k protestům stává politicky nepřijatelnou i pro řadu komerčních společnosti (například Avis Budget Group, Best Western nebo Delta Air Lines), jež s ní přerušují spolupráci z obav o vlastní image. Je zde tedy jistá naděje, že masové protesty za větší kontrolu zbraní přeci jen signalizují jakýsi politický a kulturní obrat – přinejmenším tím, že v reakci na násilí nepožadují další militarizaci společnosti, naopak volají po alespoň částečném odzbrojení.
Autor je antropolog, působí na New York University.