Devět zastávek, deset vernisáží

Cílem přehlídky XY, kterou pořádají nezávislé olomoucké galerie a jež se letos v dubnu uskutečnila už popáté, je během jednoho dne prostřednictvím série na sebe navazujících vernisáží a dalších akcí představit uměleckou tvorbu spojenou s jedním konkrétním městem. V minulých letech měli návštěvníci možnost seznámit se s uměleckou tvorbou spjatou s Brnem, Ostravou, Ústím nad Labem a Bratislavou. Leitmotivem letošní procházky se stal Zlín – v rámci projektu tak byli představeni umělci s vazbou na něj, a to v galeriích, které nemají vždy podobu důvěrně známých výstavních prostor typu white cube. Odpolední procházka započala v Galerii XY vernisáží výstavy Anny Minx s názvem Planeta psů. Minx pracuje s dětskými hračkami a dále je používá jako objekty – vypreparovává jejich robotické skeletony. Ty měli diváci možnost vidět v části galerijního prostoru reprezentující „Planetu psů“, proti níž se stavěly další planety. Autorka ve spolupráci s kurátorkou Monikou Be­kovou představila barevný a implicitně hravý svět odložených plyšových hraček, poodhalila náčrty svého kreativního procesu a v prostoru nechala pohupovat tezi o nadprodukci, konzumu a možné udržitelnosti prostřednictvím recyklace použitých věcí.

Ve sklepním prostoru XY­-1 kurátoři ­Ale­­xandr Jančík a Jaromír Pražák zahájili výstavu Sonda Ondřeje Silného. Jedná se o vícekanálovou projekci se syntetickou i autentickou zvukovou stopou, která zachycuje zlínské podzemí, původně sloužící pro rozvod páry a elektřiny. Kurátoři vytvořili tak imerzivní instalaci, že se diváci opravdu na chvíli ocitli ve stísněném podzemí: někteří se snažili co nejrychleji najít cestu ven ze tmy, jiní naopak hledali správný úhel pro sledování fragmentů videa skrze díry v OSB deskách.

Baťovská kolonizace

Na Sondu programově navazovala ­projekce krátkého snímku zlínského rodáka Jiřího Žáka v Divadle na cucky. Videoesej Mateřské město vznikl v roce 2015 a neváže se k Žákovu vztahu ke Zlínu, jak by mohl název naznačovat, ale věnuje se kolonizačnímu aspektu obuvnické firmy Baťa, konkrétně výstavbě několika osad v Brazílii, které vznikly z Baťovy iniciativy mezi léty 1940 a 1954 za účelem rozvinutí výroby. Záběry na postavu procházející expozicí Princip Baťa v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně se střídají s dobovými záběry pracovníků a pracovnic z Baťových závodů a jsou doplněny monologem, který popisuje proces zmíněné kolonizace – proti expozici oslavující „fenomén Baťa“ stojí snaha o obrácení narativu a vyprávění příběhu z perspektivy kolonizovaných obyvatel.

V kontextu Žákových děl se často setkáváme s kritickým přístupem, jenž tematizuje historické události nebo současné dění – během vernisáže ve Vitríně Deniska měli návštěvníci možnost vidět část jeho tvorby zaměřenou na současnost. Výstava Pretext pracovala s tématem „citlivosti institucí“. Ve vitríně byl vystaven plakát s výroky Ministerstva zahraničních věcí České republiky, respektive prvních vět z jeho prohlášení a stanovisek k mezinárodním konfliktům. Vybrané výroky nesou stopy silného citového zabarvení – odtud pramení Žákovo polemické zamyšlení nad „institucio­­nální emocionalitou“. Plakát je jen jednou z rovin výstavy, text si lze také poslechnout v ASMR formě na webu pretext.pifpaf.cz. Na místě byly k dispozici také nálepky ironicky komentující problematiku zbrojního průmyslu ČR.

Na ulici i na fakultě

Další zastávkou byla Lomená galerie, kde byly vystaveny nástěnné malby Vojtěcha Skácela s názvem Pukne větev, srdce se otevřou, inspirované ikonografickým zobrazením božího srdce. Na stěnách byly vyobrazeny paprsky vycházející z pomyslného středu – srdce, jež symbolizuje individuální duchovní rovinu každého jedince. Lomená galerie je pouliční galerií, a snad i proto se stala docela příznačným místem pro Skácelovu poetickou duchovní konfrontaci s kolemjdoucími (a často náhodnými) diváky.

Z podloubí Lomené galerie se diváci ocitli na Univerzitní ulici před Galerií Véčko, kde vystavovala Lenka Glisníková projekt Challenger v kurátorské spolupráci s Nelou Klajbanovou. Glisníková se, podobně jako Skácel, Minx a další autoři a autorky, kteří v rámci XY vystavovali, nevěnuje přímo tématům spojeným se Zlínem. Instalace ve vitríně sestávala z koláží, jež vytvářely imaginární přístroje zefektivňující pracovní výkon. Autorka tím naráží na korporátní (firemní) kulturu a rozšiřující se nabídku péče o zaměstnance ve formě nejrůznějších benefitů, jako například lekce jógy nebo spánek během pracovní doby. Pro autorčiny nástroje ke „zvyšování efektivity práce“ je charakteristická jejich estetická rovina, jež evokuje hebkost a komfort.

Další část procházky už se ­odehrávala na půdě Pedagogické fakulty ­Univerzity Palackého. Galerie Monitor a Basement tu prezentovaly tvorbu přehledovým a ­hravě edukativním způsobem: v Monitoru si ná­vštěvníci mohli sednout do křesel a při pití kávy z automatu na obrazovce sledovat pásmo Animat Zlín: Řády fantazie, složené z prací studentů a absolventů Ateliéru animované tvorby z Katedry multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně; v Basementu představila Vendula Burgrová společně s kurátorem Davidem Bartošem projekt Bažant plný malinovky. Na stěnách byly pověšeny polaroidy a velkoformátové fotografie, které reklamně kýčovitou estetikou diváka dovedly až k fotokoutku, kde se mohl obléct do operačního pláště nebo se vžít do role pacienta, případně si pročíst ziny s lékařskou terminologií. Burgrová tak odkazovala na dětské hry, v nichž se aktéři stávají dospělými.

Když se setmí

Po setmění na účastníky čekala poslední tři místa k navštívení. Galerie 9:16pm má specifické instalační podmínky – jde o dva reklamní panely ve výloze Muzea Olomouc. Dva vystavené statické snímky zlínského fotografa Dušana Tománka ze série Nářadí nejen že porušily očekávanou dynamiku pohyblivého obrazu, ale snažily se také komunikovat s okolím, konkrétně s reliéfy nad výlohou muzea. Specifika okolí mohli diváci obdivovat i při promítání snímku Ikarie Lazarová. Zlínská skupina Opuka tu prezentovala svůj filmový mashup složený z pasáží filmů Markéta Lazarová a Ikarie XB 1, jimž prohodila zvukové stopy. Procházku XY symbolicky zakončila vernisáž v galerii HROB, která mění lokaci s každou výstavou. Vedle Letní galerie v mírném kopci měli diváci možnost vidět ve vykopané díře v zemi o rozměrech hrobu Martinem Kyrychem poskládané modely letadel v originálních krabicích.

S výjimkou výstav Ondřeje Silného a Jiřího Žáka, kteří ve svých dílech obsahově akcentovali Zlín jako místo s lokální specifičností, bylo snadné zapomenout na klíč výběru umělců. Návaznost na zlínský kontext ostatně často spočívala pouze v tom, že autoři z města pocházejí, případně tam studovali. Důležitějším aspektem tak bylo samotné fungování nezávislých galerií a to, že díky mnoha „výstavním výlohám“ se současné umění nenápadně stává součástí olomouckého veřejného prostoru.

Autorka je teoretička umění.