Jako kruhy na vodě

S Janou Svobodovou o metodě extrémního naslouchání a sdílení

Lze divadelní postupy práce využít i mimo budovy divadel v praxi, která přímo ovlivňuje společnost? Mohou metody umělecké tvorby pomoci překonat hierarchičnost společnosti a uzavřenost sociálních bublin? I na podobné otázky hledá v laboratořích divadelní praxe odpovědi divadelní režisérka Jana Svobodová.

V letošním roce jste spustili pod hlavičkou Divadla Archa Putovní laboratoř divadelní praxe. Oč jde?

V Putovní laboratoři divadelní praxe se sčítá zkušenost umělců, kteří tvoří v Divadle Archa, s jejich pedagogickou činností na Mezinárodní letní škole divadla v sociálním kontextu. Mezinárodní školu jsme založili před čtyřmi lety, jezdí k nám mladí umělci z celého světa, aby se seznámili s metodami dokumentárního a sociálně specifického divadla. Členy Putovní laboratoře jsou hudební skladatel Jan Burian ml., Jaroslav Hrdlička, který se zabývá videoartem, a já coby divadelní režisérka. Kromě jiného v současné době pracujeme na projektu Lidé lidem, který iniciovala britská organizace British Council a jenž se odehrává v Ostravě a v Ústí nad Labem.

 

Co je konkrétně předmětem práce?

Jedná se o divadelní postupy, takže výsledkem je samozřejmě scénická prezentace. Základem je myšlenka, že divadlo je umělá sociální situace, v níž se mohou setkat lidé, kteří by za normálních …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky