Krajina, zrcadlo

Dvě podoby labyrintu ve filmech Tsai Ming­-lianga

Tchajwanský režisér Tsai Ming­-liang se od artových narativních filmů posunul k radikálním filmovým experimentům. Jeho novinka Tvoje tvář, promítaná na letošním Febiofestu, nás prostřednictvím obrazů cizích obličejů nutí přemýšlet o tom vlastním.

Filmy tchajwanského režiséra Tsai Ming­-lianga bylo takřka vždy možné přiblížit pomocí několika znaků. Charakterizovaly je dlouhé záběry, v nichž labyrintické prostory proplétajících se chodeb, křížících se eskalátorů nebo betonových loubí, jež se klenou nad ulicemi, ztěžovaly kontakt mezi lidmi, kteří jimi bloudili. Osamělost Tsaiových hrdinů ztvárňovaných opakovaně týmiž herci (bez ohledu na to, zda daný snímek spadal do „fikční“ nebo „dokumentární“ části autorovy tvorby) podtrhoval způsob, jakým režisér snímal jejich těla. Pravidelně je překrývaly rámy dveří či oken, jejich postavy se objevovaly v průhledech mezi bloky budov či v trhlinách zdí – jako by opar rozespalé únavy a nesentimentálně mlčenlivého smutku, jenž tyto osamělé siluety obklopoval, představoval jen jinou formou větru, deště či kapající vody, která podobnými škvírami prosakuje. Důraz na těla a jejich orientaci vůči prostoru, kvůli němuž byl Tsai Ming­-liang opakovaně přirovnáván …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky